Hofmanova tvorba spolu s díly jeho uměleckých souputníků, zejména Pavla Janáka, Josefa Gočára a Josefa Chochola, dala vzniknout světově jedinečnému fenoménu českého kubismu, pregnantně rozvinutému v užitém umění a architektuře. Vystavena jsou díla ze sbírek
Uměleckoprůmyslového musea v Praze a ze soukromé sbírky z rodiny autora.
Vlastislav Hofman (1884–1964), výrazná tvůrčí osobnost českého kubismu, se jedinečným a mimořádně invenčním způsobem umělecky projevil v širokém spektru oborů. Ve svém díle, vzniklé v prostředí rozvíjejícím impulsy kubismu, jednoho z prvních proudů evropské avantgardy, usiloval o nové formy, vycházející z uplatnění rytmického řešení kompozice a redukci výrazových prvků na hladkost a čistotu ploch a vlastní charakter materiálu. Inspiraci nacházel nejen v okruhu umělců sdružení Artěl a Skupiny výtvarných umělců, jichž byl členem, ale i v soudobém zahraničním umění a projevech mimo klasický architektonický řád, jako například v nábytkové tvorbě biedermeieru. Důraz na formovou logiku a zjednodušení formy hmoty na elementární systém vertikál, horizontál a šikmých ploch se projevil v Hofmanových architektonických a interiérových návrzích a realizacích, keramice, grafice, knižní tvorbě, kresbách, scénografických návrzích i malbě z období zhruba mezi lety 1910-1921.