Tato akce již proběhla a není tedy aktuální. Prozkoumejte
aktuální akce v regionu Středočeský kraj nebo navštivte
Výstavy v celé ČR.
Po dlouhých dvanácti letech se do výstavního sálu dobříšského Kulturního domu se svými mozaikami vrací Magdalena Kracík Štorkánová.
Magdalena se zabývá uměním mozaiky – tvorbou, restaurováním, designem, propagací, pedagogickou činností. Systematickou muzívní cestu zahájila v roce 2000 během studií na AVU v Praze, následně na akademiích v Carraře a doktorským studiem na akademiích v Praze, ve Vídni a na OPD ve Florencii.
Od té doby se podílela na mnoha mozaikových projektech, výstavách, konferencích, je autorkou několika monografií…
V roce 2012 založila organizaci Art and Craft Mozaika z.s. sdružující umělce, restaurátory, historiky, vědce a nadšence do mozaiky. Hlavním cílem Je záchrana ohrožených mozaikových děl v ČR a šíření povědomí o mozaice jakožto umělecké disciplíně, její historii a technice.
V roce 2022 zahájila provoz Galerie Black Cube – Mozaiky v centru Prahy (Václavské náměstí – vestibul st. metra Můstek), kde se konají výstavy a kam jste srdečně zvání i vy!
Vernisáž její aktuální výstavy s názvem SAMO-ZAIKY se uskuteční ve čtvrtek 11. ledna v 18 hodin ve výstavním sále a bude obohacena performance a módní přehlídkou s hudebním doprovodem.
O VÝSTAVĚ SAMO-ZAIKY
Součástí výstavy bude INSTALACE BEZHLAVÉ ŽENY (dokončena na sklonku roku 2023). Jakýsi `triptych figurín` – zemitá Venuše, Černobílé životy – v kroji i v podvazku a Klíč od zlaté klece – královsky zlatá figurína s nařaseným hávem…
Námět odkazuje ke třem Graciím – ženy jako tři druhy dobrodiní (dát, přijmout a vrátit). Bývají zobrazovány v průsvitném “rouchu” nebo odhalené – dobrodiní se nebojí pohledu – průhledu. Svou formou, korpusy jsou plastové figuríny odkoupené od obchodníků, jsou `oblečené` do delikátní mozaiky, propojují a odzrcadlují vnímání ženství v minulosti a dnes.
KLÍČ OD ZLATÉ KLECE
Žena pokrytá zlatem, žena jako vlastnictví, muž jako kupec, příslib věrnosti a oddanosti s příchutí vlastnického postoje a žárlivosti…
Figurína je vytvořena z fragmentů připomínající atributy a nesoucí symboly vzorných hospodyněk, stepfordských paniček, bydlenek – nádobí, žehličku, šperky. V ruce třímá zlatý klíč – chce odemknout, touží po svobodě a samostatnosti?
ČERNOBÍLÉ ŽIVOTY
“Kroj vnímám jako symbol tradic, lidových oslav, obyčejů i rituálů, znamená pro mě přeneseně národní hrdost, regionální a etnografickou sounáležitost.” Každý kroj se vyznačuje nezaměnitelnými prvky – tento je striktně černobílý, což není kombinace náhodná – panensky bílá se zde snoubí s černými dekory a draperiemi odkazujícími k sexy spodnímu prádlu. Má kroj, vrstvenou škrobenou sukni, spodničku, zástěru s černou krajkou, které se tradičně používala jako ozdoba svatebních šatů, stolního i ložního prádla, u liturgických rouch…V tomto objektu jsou krajky krajní záležitostí – podvazky odkazují k erotické pomůcce s prvky fetiše, odhaluje ženu jako nástroj rozkoše, s přesahy k pornografii, která je běžnou součástí současného světa. V ruce svírá panenku Marii, pod její sukní jsou rozbitá zrcadla – ta byla symbolem štěstí pro nevěsty…rozbité zrcadlo znamená také sedm let neštěstí.
VENUŠE
Figurína je pokryta autentickými archeologickými střepy, ze kterých jsou vytvořeny ženské postavičky inspirované reálnými soškami – Venuše Willendorfská, Věstonická a další. Objevují se i různé typy bohyní orientálních kultur, z různých civilizací v různých obdobích.
Ženské postavy a figurky zrcadlí dobový vkus, autoři se snažili zdůraznit partie symbolizující plodnost, fertilitu, ženskost, zobrazovali bohyni Matku. Figurky mohly podle vědeckých studií mít i symbolický význam – mohly fungovat jako fetiše nebo rituální předměty. Podobně se dá nahlížet na současné figuríny, voskové figuríny, atrapy i nafukovací panny…
Celým cyklem se dají nazvat FOTOMOZAIKOLÁŽE příběhů ze světa okolního, vzdáleného i z mikrokosmu autorky. Z nich je aktuálně živé téma v triptychu – Moje srdce bije pro…, které se aktivně vyvíjí a navazuje na sebe další příběhy. Dalšími příklady vnitřní krajiny jsou díla Výbojná, diptych Cesta a Venuše + Mars a především cyklus Stopy, který je autorčinou zpovědí a definicí vztahování se.
Kromě jmenovaných nových děl jsou ve výstavě fragmentárně zastoupena díla ze starších cyklů. Výstava volně navazuje na autorčinu první samostatnou výstavu v prostoru KD Dobříš s názvem Šumění mozaiky v roce 2012.