Vystavující umělci/kyně: Kamila B. Richter & Michael Bielický, Irina Botea, Vladimír Havlík, Jiří Kovanda, Gabriela Mateescu, Iulian Mereuță, Karel Miler, Delia Popa, Gheorghe Rasovszky, Marilena Preda Sânc, Decebal Scriba, Roxana Trestioreanu, Jiří Valoch
Projekce: Eva Koťátková, Iulia Stǎticǎ & Adrian Câtu
Kurátorka: Olivia Nițiș
Od konce šedesátých let přes léta sedmdesátá a osmdesátá se uvnitř neoficiální umělecké scény bývalého východního bloku rozvíjela koncepční autorská činnost pouze pod dohledem a za omezených tvůrčích podmínek. Díla z této éry pojí zachycené myšlenky i estetika, obsah i forma. Všechna přitom představují výsledek různorodě propustných politických režimů, které umožňovaly určitou míru mezinárodní kulturní otevřenosti, čímž utvářely nehomogenní prostředí a nerovnou pozici solidarity. V porovnání se Západem si koncepční umění východního bloku utvářelo vlastní představy o tom, jak se vypořádat s politickým útlakem. Přesto se místním umělcům dařilo se přizpůsobit a navázat kontakt nejen se svým prostředím, ale i s mimo jiné západními zeměmi. A ačkoli jsme se historicky vyvíjeli odlišně a museli jsme se vypořádat s jinými politickými třenicemi – události pražského jara, po nichž následovalo v roce 1968 vpadnutí vojsk Varšavské smlouvy do Československa, a totalitní režim prezidenta Nicolae Ceaușescu a Komunistické strany Rumunka především po prosazení červencových tezí v roce 1971 a po 80. letech plných státních škrtů – jak Rumunsko, tak Československo si zakusilo naději i beznaděj pramenící z ideologického útlaku východního bloku.
Vybraná díla rumunských a českých umělců rozpracovávají konkrétní vizuální a teoretické rámce, které by nám měly napomoci porozumět společnému úsilí a vyjadřovacím prostředkům v kontextu omezení, v němž jednotlivé tvorby (především pak ty, jež vznikaly ve spolupráci) sdílí společné zájmy. Chronologická rovina, jejíž součástí jsou také přechodná léta po pádu železné opony a současnost, se protíná s tou transhistorickou od totality ke kapitalismu, což dává průchod bohaté perspektivě mnohotvárných skutečností a uměleckých vyjádření, jež pramení z beznaděje společenské praxe naděje.