Unikátní výstava soukromé sbírky obrazů Zděňka Buriana

Neuchopitelný fenomén, vybroušený ilustrátorský diamant, jedna z ikon v oblasti uměleckých rekonstrukcí pravěkých forem, ale především osamělý poutník 20. stoletím, jenž se stal nejvýznamnějším představitelem akademizujícího pojetí umění v několika žánrech. A zatímco celé generace čtenářů obdivovaly s téměř pietní úctou Burianovy kresby, kvaše, oleje a další kombinované techniky, výtvarní teoretikové si s umělcovou ilustrační tvorbou, a to zejména v oblasti dobrodružné literatury, nevěděli rady.

Burianovo dílo dosahuje velkolepých rozměrů nejen počtem prací, ale rovněž z hlediska žánrové různorodosti. Knižních a časopiseckých ilustrací je registrováno okolo 9900 (knižních titulů je přes 460). Paleontologickou tematikou se zabývá asi 1000 originálů, z toho přes 400 je malováno technikou oleje. Historii, etnografii a geografii je věnováno téměř 130 olejů a volná malba dnes čítá na 250 evidovaných olejů. Samozřejmě, že počet prací není indikátorem uměleckých kvalit, a tak i v Burianově tvorbě nalezneme díla zcela rutinní, myšlenkově naivní, nebo dokonce podprůměrná.

Celoživotní umělcova dráha se započala 11. února 1905 v severomoravské Kopřivnici, v rodině regionálního stavitele Eduarda Buriana a Hermíny Burianové, rozené Barabášové. Výjimečný talent prozrazují již národopisné studie tužkou nebo drobné malby. Následují přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze a Burian je ve svých čtrnácti letech zapsán 24. října 1919 jako mimořádný studující do prvního semestru Všeobecné malířské školy, vedené profesorem Jakubem Obrovským. Tradovaná legenda, že byl přijat rovnou do druhého ročníku, nemá reálný základ – do vyššího ročníku byl sice přeřazen, ale až na počátku druhého semestru. Do školního roku 1920/1921 se Burian ještě zapsal, ale v dokumentaci školy je v poznámce k zápisu do nového semestru uvedeno: „Nechodil, nepokládá se za žáka.“ V té době již Burian naplno žil trampským životem dle anglosaských receptů z dobrodružných knih. Právě během trampování se seznámil se svou budoucí ženou Františkou Loudovou (1904–1979), s níž 14. února 1927 uzavřel sňatek, a oba nakonec v polovině 50. let zakotvili natrvalo ve vile v Podolí. Zdeněk Burian zemřel po pooperačních komplikacích 1. července 1981.