Týden ukrajinského filmu 2025

Týden ukrajinského filmu je projekt, který od roku 2017 realizuje spolek Ruta za podpory Velvyslanectví Ukrajiny v ČR. V kině Atlas nabídne festival pražskému publiku od 11. do 17. listopadu 2025 výběr mezinárodně oceňovaných hraných i dokumentárních snímků posledních let, v nichž se prolínají osobní i kolektivní příběhy o odvaze čelit temnotě, potřebě lásky i humoru.

K letošním filmům festivalu patří drama Šedé včely (2024) režiséra Dmytra Mojsejeva, natočené podle knihy spisovatele Andrije Kurkova. Přenese diváky do „šedé zóny“ Donbasu, kde zůstali žít jen dva muži. Jejich pokus o normální život v neustálé blízkosti války se stává silnou metaforou lidské osamělosti a touhy po klidu.

Biografický snímek Malevyč (2024) režisérky Darji Onyščenko, natočený ve spolupráci Ukrajiny, Srbska, Itálie a Švýcarska, se zamýšlí nad tím, co se skrývá za legendárním Černým čtvercem — a jak Kazymyr Malevyč propojil umění, svobodu a národní identitu v časech totality.

Poetické drama Stepne (2023) režisérky Maryny Vrody, koprodukované s Německem, Polskem a Slovenskem, rozehrává příběh stárnoucího muže, který se vrací domů k umírající matce. Na pozadí zimní krajiny vzniká tichá meditace o paměti, odpovědnosti a smíření. Film získal v roce 2023 hned dvě ocenění na festivalu v Locarnu 2023 — Cenu za režii v mezinárodní soutěži a Cenu FIPRESCI.

V programu najdou diváci i rodinnou fantasy Džura Kralevič (2025) režiséra Antona Hojdy, která oživuje kozácké legendy v moderním filmovém hávu, nebo thriller Past na myši (2025) režiséra Serhije Kastornycha, napínavý psychologický příběh o vojákovi uvězněném pod zemí po dělostřeleckém útoku.

Svěží kontrast nabídne komedie Hafíci (2025) režiséra Oleksije Jesakova, která s nadsázkou i fantazií vypráví o ženě, jejíž milenci se začnou proměňovat v psy – a o tom, že lásku ani smysl pro humor nelze potlačit ani v nejtěžších dobách.

V dramatu Králové rapu (2021) režisér Myroslav Latyk sleduje sedmnáctiletého chlapce, který se snaží prosadit jako rapper a na cestě za splněním jeho snu jej čeká boj o úspěch, lásku, a nakonec i o přežití.

Dokumentární film Časová značka (2025) režisérky Kateryny Hornostaj, natočený v koprodukci s Lucemburskem, Francií a Nizozemskem, ukazuje svět školy poblíž fronty — bez komentářů a dialogů, jen s pozorováním, které mrazivě vypovídá o všedním životě uprostřed války.

Závěrečný film festivalu, Líbánky (2024) režisérky Žanny Ozirné, patří k nejintimnějším snímkům současné ukrajinské tvorby. Novomanžele Tarase a Olju zastihne ruská invaze přímo v jejich novém bytě, který se promění v past. V tichu a izolaci se před nimi odhaluje skutečná podoba lásky i lidské křehkosti. Snímek měl světovou premiéru v loňském roce na festivalu v Benátkách.

Přestože natáčení v době války přináší obrovské technické i finanční překážky, většina uvedených filmů vznikla v mezinárodních koprodukcích — ve spolupráci s tvůrci a institucemi z Evropy i zámoří. Tento trend podle organizátorů dokazuje, že svět se od ukrajinské kultury neodvrátil.