V sobotu 14. února po sedmé hodině ranní se na obchůzku Herálcem za doprovodu osmičlenné kapely vydá dvaatřicet mužů v kostýmech, mezi kterými nechybí pasáček s krávou, kašpárci, laufr se ženou, kašpárci, turci, kobyly, rasové, kominíci, židé, slamění či policajti. Český Herálec kdysi patřil pod okres Hlinsko, takže v průvodu jdou zástupci českých masek, jako je slaměný, turci, kobyly, kominíci nebo židé. A Moravský Herálec zase zastupují maškary typické pro Moravu, což je kašpárek, policajt nebo pasáček s krávou, která se pak večer na plese poráží, což je na Vysočině ojedinělé.
Kořeny masopustního veselí v Herálci jsou doloženy už na přelomu 19. a 20. století, v roce 1952 proběhlo sloučení masopustu českého a moravského. V průvodu byly hlinecké maškary doplněny o masky z moravské vsi (hospodář s krávou, policajt, kašpárek, cikánka, dědek s bábou…). Avšak přesně se neustanovilo, jaký druh a počet masek bude v průvodu chodit. Ve stávající tradiční podobě byl lidový zvyk znovuobnoven v roce 2013. Masky si v obci vyrábějí svépomocí. Výroba některých je poměrně pracná. Například ušití kostýmu slaměného z povřísel zabere zhruba pětatřicet hodin. A my máme ‚slamáky‘ čtyři. Nahradili tím původní dosluhující slaměné masky, které už byly skoro padesát let staré.
Herálec pod Žákovou horou je vesnice uprostřed Žďárských vrchů, která je rozdělená historickou hranicí mezi Čechami a Moravou. Obyvatelé se po staletí živili vesměs dřevařstvím a později i sklářstvím. Ostatně dřevorubec porážející strom je vyobrazen i na obecní pečeti z roku 1749. Nejvýznamnější památkou obce je kostel sv. Kateřiny, ve kterém se nachází unikátní lustr vyrobený v kdysi vyhlášené místní sklářské huti. Spojnicí na zemské hranici tvořené řekou Svratkou je tříobloukový kamenný most z roku 1856, dodnes označený historickými hraničními kameny. Vznik současného Herálce se datuje k 1. lednu 1951, kdy se Herálec (Moravský Herálec) sloučil s obcí Český Herálec, čímž vznikla současná obec.