V otevřené krajině Českého středohoří se osvobodil od linearity městského času, začal vnímat cykličnost přírody a sám začal tvořit v cyklech – monografická výstava obrazů a objektů Tomáše Polcara představuje dlouhodobé úsilí o harmonii prostřednictvím intuitivní krajinomalby i racionální geometrie.
Tomáš Polcar patří do umělecké generace devadesátých let, která zažila úzkost šedé předlistopadové doby, ale na uměleckou scénu již vstupovala ve svobodném čase. Na pražské AVU postupně prošel třemi výraznými ateliéry profesorů Huga Demartiniho, Aleše Veselého a Milana Knížáka – od Demartiniho si odnesl porozumění materiálu a formě, od Veselého zaujetí obsahem a proporcemi a od Knížáka cit pro myšlenku, komunikaci a reflexi. Nepřehlédnutelným projektem byly Portréty nahých lidí v pražském metru nebo Reklamní kampaň na obyčejné předměty v podobě billboardů ve veřejném prostoru. Extrovertně konceptuální tendence opustil, když se s rodinou odstěhoval z Prahy do Slavětína nad Ohří.
Název Soma, podle jednoho ze starších cyklů, je zvolen s ohledem na téma křehké lidské tělesnosti a života, jeho vzniku, rozpadání i konce.
Monografická výstava v GBR představuje obrazy a objekty z cyklů Hnití plodí žití, Atomos a Kyklos. Pro galerii vznikla nová obrazová instalace a poprvé jsou vystaveny obrazy malované na řeckých ostrovech v Egejském moři, kde se snoubí příroda s mýtem. Součástí výstavy je překračování prostoru galerie umístěním monumentálních objektů z cyklu Kyklos v otevřené krajině. Tomáš Polcar sochy vtahuje do otevřené krajiny, nechává je podléhat přírodním silám a fyzikálním zákonům, sleduje jejich působení na tvar objektu, povrch i potenciální zánik.