Tato akce již proběhla a není tedy aktuální. Prohlédněte si
aktuální akce v okolí této již neaktuální akce, prozkoumejte
aktuální akce v regionu Praha nebo navštivte
Výstavy v celé ČR.
Soubor vystavených obrazů z rozpětí let 2018 až 2021 představuje jakousi zvláštní kombinaci abstraktního malířství, metafyzické malby.
Dílo Tomáše Plesla vyrůstá a souzní s krajem a regionem Pojizeří, ze kterého pochází, ve kterém žije a ze kterého snad i čerpá sílu pro svoji tvorbu. Je to kraj plný rozporů, disharmonií, prolínání, dotýkání se, zlomů a proměn. Je to kraj dramatický a svým způsobem drsný a syrový, vždy však autentický a definovaný energií, která vře pod povrchem. Takové jsou i malby Tomáše Plesla, naplněné energií, která se může projevit jako životadárná, ale i ničivá síla, která může povznášet i destruovat.
Soubor vystavených obrazů z let 2018 až 2021 představuje jakousi zvláštní kombinaci abstraktního malířství, metafyzické malby Giorgia de Chirica a klíčových archetypálních znaků surrealistických autorů. Prolínání městských zákoutí zastaveného času, vyprázdněné atmosféry, pevně definovaných krystalů, kosmických vajec a dalších symbolů sahajících až k podstatě světa a vesmíru s nesmírně citově angažovanými a expresívně pojednanými plochami a poli vytváří malby mimořádného napětí a vnitřního pnutí.
Klíčovou úlohu, stejně jako v celé Pleslově tvorbě, hraje samozřejmě barva, která je nositelkou významu i výrazu a která zároveň stupňuje nebo naopak zmírňuje napětí výše zmíněných elementů obrazů. Je instinktivně hnětena a spontánně přeskupována, prudce usměrňována pravidelným rastrem tahů i ponechávána v divoké živelnosti. Plesl svou dynamickou malbou buduje aktivní plochy zaznamenávající jak určitá specifická dramata, proměnlivost a tep událostí, tak trvale platné konstanty běhu života a světa. Toto prolínání vnitřního a vnějšího, subjektivního a objektivního, každodenního a mimořádného je další z klíčových kvalit Pleslova malířského projevu.
Z obrazů vyznívá i jakási hudebnost, rytmus, harmonie, ale zároveň zaznívají i disharmonické tóny, disonance. Pevně strukturované formy se mění v kácivé verze sebe samých, překvapivé je i narušování řádu, porušování pravidel. Autor nenechává diváka v klidu, útočí na jeho smysly, vybízí ho k pozornosti, ostražitosti, aby ho následně odměnil mimořádnou podobou nahlížených témat.
Tvorba Tomáše Plesla není prvoplánově líbivá, podbízivě estetická, vyznívá ale svou autenticitou, tvarovou a koloristickou bohatostí, svobodou malířského gesta i pravdivostí výpovědi.