Textilní řemesla – živě a moderně

Zveme vás na objevnou cestu za uměním vláken...

Mrtvá, zapomenutá, pohádková, z časů našich prababiček, „to už se dneska takhle nedělá“… Taková slova nejčastěji slýchám v souvislosti s tradičními textilními řemesly a technikami. I já jsem, když jsem začínala s předením, měla romantickou představu sama sebe v roubené dřevěné chaloupce, „…v krbu se svítí, stará podřimuje, děvčata předou měkký len. „Toč se a vrč můj kolovrátku…“ Koupila jsem si kopii tradičního valašského kolovrátku od pana Zbranka (Moje přadleny mi rozumějí!!!) a večer co večer k němu sedala, s cílem zkrotit na jedné straně divoké chomáče ovčí vlny a na druhé paličatý stroj, který vypadal přesně jako kolovrátek z mých snů, ale dával na frak všem mým iluzím o předení ve smyslu idylické bukolické selanky. Po prvním kile sepředené vlny a nadávkách tak peprných, že jsem si nemyslela, že je vůbec mám ve svém repertoáru vysokoškolsky vzdělané intelektuálky, se na cívce začalo konečně objevovat něco, co se, viděno z hodně veliké dálky, dalo nazvat přízí. Dnes bych vám ji ale popsala jako asymetrickou uměleckou přízi typu bulky a neupředla bych vám ji cíleně, ani pod hrozbou umlácení motovidlem. Můj muž byl večer co večer svědkem mého odhodlání stát se přadlenou, a když byl postupně zvuk mých skřípajících zubů nahrazen rytmickými zvuky typickými pro kolovrátky – staroušky (Ano, přesně! Toč se a vrč můj kolovrátku!), pochopil, že hora byla zdolána a položil mi záludnou otázku, zda si nemyslím, že když šel pokrok dál ve všech oblastech lidského života, vstoupil jistojistě i do oblasti kolovrátkové? Co myslíte, zeptal by se mě dnes znovu, kdyby věděl, že se náš domov už navždy změní v chaloupku ovčí babičky, kde geometrickou řadou přibývají kolovrátky, stavy a mnoho dalších důležitých nezbytností? Nooooo… Nicméně ukázalo se, že měl pravdu! Řemeslné předení opravdu pokročilo. Nejen v oblasti moderních strojů, které upředou cokoliv, na co si jen pomyslíte, ale také v oblasti odborného vzdělání, periodik, rozvinuté mezinárodní komunity a přadlen, tkadlen či pletařek – umělkyň a designérek, které vytvářejí originální příze, pleteniny či tkaniny, nad nimiž zůstává rozum stát, srdce se rozbuší prudčeji a do očí se derou slzy. Z jejich tvorby cítíte tu obrovskou, obrovitánskou a dojemnou lásku, vášeň a zaujetí pro vše, co je opravdové, originální a vytvořené v přirozeném rytmu lidských rukou a pomalosti lidského života. Ach, tak krátkého pro vše, co by si chtěl člověk ještě vyzkoušet, neřkuli naučit se!!! Vnímáte tu maximální péčí a šetrnost k planetě Zemi, která je naším jediným a křehkým domovem.

V Toulcově dvoře se můžete osobně potkat s těmi, pro něž je ruční zpracování přírodních vláken živoucí částí jejich každodenního, zcela moderního, života. A dovolit jim, aby vás v pozitivním smyslu slova nakazili svojí láskou k textilním řemeslům, živým a moderním, plným energie.