„Bylo by naivní myslet si, že chaos přichází pouze z vnějšku. Je všude. I ve mě. Když sbírám rozházené věci a vytírám podlahu, stavím se na stranu řádu proti destrukci.” Každé vykonané gesto, každý pohyb, každé rozhodnutí by ale mohlo stejně tak dobře nevzniknout. Jak tedy lze každodennost vůbec vnímat?
Kombinací filozofické přesnosti a poezie? Každou vteřinu se kolem nás něco děje, ale my si toho nevšímáme. Každodennost totiž existuje tak, jako by zároveň nebyla. Zametá za sebou stopy. Úvahy nad každodenností mají tu moc člověka probudit. Vzpamatuj se, říká, zastav se a vnímej! Pokud to neuděláš, rozplyneš se v nevědomosti. Kromě toho, že Škvíry existence doslova vyzývají k nějaké akci, jejich pohled odmítá evropský filozofický zřetel založený na zkoumání počátků a podstat, a místo toho se snaží svět a úlohu člověka vnímat skrze „škvíry existence“ ve sféře každodennosti, kterou tradiční filosofie zpravidla vidí jako nepodstatný případek.
autorky: Jolanta Brach-Czaina / Eva Prchalová
překlad: Michael Alexa
režie: Anna Davidová
dramaturgie: Tereza Marečková
scéna: Zuzana Sceranková
kostýmy: Zuzana Sceranková
hudba: Ian Mikyska
světelný design: Pavel Havrda
video: Dragiša Pelemiš, Martin Mareček
asistent režie: Sebastian Vopěnka
asistentka scénografie: Irina Vorobeva
fotografie: Dita Havránková
hrají: Lucie Juřičková, Antonie Formanová, Mark Kristián Hochman, Marek Pospíchal
délka představení: 90 minut