Výstava Soft Touches propojuje tvorbu Lucie Rosické a Nikoly Emmy Ryšavé, dvou autorek, které se ve své práci dlouhodobě vztahují k tématům těla, identity a intimity v současném světě silně ovlivněném digitální kulturou.
Lucie Rosická ve své tvorbě dlouhodobě pracuje s autoportrétem jako prostředkem zkoumání ženského těla, krásy a sebepoznání. Její vyšívané obrazy mají často deníkový charakter – zachycují každodenní situace, tělesné proměny i momenty, které bývají běžně skryté nebo tabuizované. Zobrazování vlastního těla chápe jako jeden z nejupřímnějších způsobů vyjádření, protože právě skrze něj lze předat zkušenost, která je osobní, ale zároveň srozumitelná i ostatním.
Nikola Emma Ryšavá ve své tvorbě vychází z vnitřního prožívání a pracuje s tělem jako nositelem emocí, vztahů a psychických stavů. Její sochy často oscilují na pomezí lidského a nelidského. V jejím pojetí se monstrum nestává opakem člověka, ale jeho zrcadlem – zneklidňující verzí nás samotných, která odhaluje to, co nechceme vidět. Sochy neukazují něco cizího, ale spíše to, co je v nás přítomné, jen potlačené nebo skryté. V její tvorbě se opakovaně objevuje motiv masky jako symbolu role nebo identity, kterou si člověk vytváří pro okolí. Maska zde neznamená jen skrývání, ale také tlak společnosti na to, aby jedinec odpovídal určité představě dokonalosti.
Společně autorky otevírají téma, které je dnes velmi aktuální zejména pro generaci vyrůstající se sociálními sítěmi. Neustálá potřeba být viděn, sdílet vlastní obraz a reagovat na pohled druhých vytváří prostředí, v němž se identita formuje pod tlakem očekávání i srovnávání. Soft Touches stojí mezi dvěma póly – mezi vnějším obrazem a vnitřním prožitkem, mezi potřebou ukazovat se a snahou zůstat sám sebou v prostředí neustálé viditelnosti.