Slavnostní otevření chaty Libušín na Pustevnách

Obnova chaty Libušín v obci Prostřední Bečva v Beskydech se týkala kompletně celé budovy. Požár v roce 2014 výrazně poškodil hlavně jeho pravou část, ve které se nachází umělecky nejhodnotnější jídelna. Rekonstrukce začala v dubnu 2016. Investorem a majitelem budovy je Národní muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, na pokrytí nákladů se finančně podíleli lidé veřejnou sbírkou.
 
Návrh nové podoby národní kulturní památky dostala do rukou architektonická kancelář Masák & Partner, která patří k předním českým společnostem věnující se opravám historických budov. K vypracování projektové dokumentace využívá speciální metodiku zvanou Building Information Management (BIM), která umožňuje koordinovat veškerá potřebná projektová data a vytvořit virtuální 3D model.

Nový Libušín vznikl jako vědecká rekonstrukce, tedy za použití původních technologií. U všech oprav byly dodrženy tradiční rukodělné řemeslné postupy, používaly se původní materiály a technologie. Chata je opravdu postavená rukama tak, jak ji postavil Jurkovič. Řemeslníci se museli naučit dělat svoji práci ručně a má to praktický důvod. Například ručně hoblované prkno vydrží na povětrnosti řádově o desítky let více než prkno, které je opracované hoblovkou.
 
Dřevo pro stavbu se pokácelo v zimě, kdy je ve stromech nejméně vody a ve stejné nadmořské výšce, kde se nachází Pustevny, aby odolávalo místním podmínkám. Z každé jedle, kterou pro stavbu darovaly Lesy České republiky, byl vytesán jeden trám. Ty nové doplnily původní, kterých se podařilo zachovat jen minimum.
 
Návrat k originálu
Referenčním bodem obnovy i barevnosti se stal rok 1925, kdy byla památka zprovozněna po první světové válce. Jako podklady pro obnovu sloužil projekt z roku 1985 a 3D model z roku 1995. Důležitým zdrojem informací byly historické fotografie zachycující autentický vzhled chaty.
 
Původní podobu získal i interiér secesní lidové stavby. Tradiční metodou řemeslníci vytvořili například fresky a sgrafity s motivy valašských a slovenských pověstí od Mikoláše Alše. Barvy vyrobené dle původní receptury z lněného oleje a přírodních pigmentů byly nanášeny na omítku ručně. V roubence zůstala zachována jídelna i ubytovací části.
 
Obnova Libušína se neobešla bez změny vytápění na tepelná čerpadla a zajištění hasicího zařízení. V nejcennější části interiéru (jídelně) je plynové stabilní zařízení. Velmi náročný a zároveň unikátní způsob řešení, který se používá u muzejních archivů a expozic s archiváliemi, kde nelze hasit konvenčním způsobem s využitím pěny nebo vody. Celá budova je také opatřena požárními čidly a hlasovým hlášením.