Doporučujeme teplé oblečení, v kostele i v klášteře je větší zima než venku.
Klášter sv. Gabriela v Praze na Smíchově byl založen od roku 1888 a stal se po třech mužských benediktinských klášterech prvním ženským klášterem Beuronské kongregace. Pro sestry klášter postavili benediktini z Beuronu (odsud název), kteří museli v době Bismarckova kulturního boje odejít do exilu. V roce 1880 se přestěhovali do kláštera Emauzy a o osm let později vystavěli na protilehlém břehu Vltavy první ženský konvent. Klášter v Beuronu byl obnoven v roce 1887 a působí dodnes v německém Bádensku-Württemberskuv. V Praze mniši zůstali až do roku 1948.
Finance na stavbu kláštera a kostela na Smíchově zajistila Gabriela hraběnka Swéerts-Sporck. Byl pojmenován po jejím křestním patronu jako klášter sv. archanděla Gabriela. Správný název kostela je Zvěstování Panně Marii.
Po vzniku Československé republiky se benediktinky z pražského Smíchova přestěhovaly do Rakouska. Inventář, který si odvezly s sebou, se v roce 2008 navrátil zpět do Prahy. Při prohlídce uvidíte původní kompletní interiér kostela. V Evropě vznikaly další beuronské benediktinské kláštery, celkem jich bylo 40, dnes jich je 16. Zabývaly se nově vzniklým sakrálním beuronským uměním, které bylo příkladem gesamtkunstwerku, jehož základem byly nástěnné mozaiky (krypta na Monte Cassino), nástěnné malby, sochy a umělecké řemeslo. Sestry ze sv. Gabriela se zpočátku zabývaly iluminací na pergamenu, výšivkami či fotografiemi, později ale i nástěnnými malbami, což je v historii ženských klášterů Beuronské kongregace zcela ojedinělé. Do roku 1918 vyzdobily vlastními nástěnnými malbami klášter. Inspiraci a výuku získávaly od svého mentora P. Desideria Lenze. Byl nejen zakladatelem beuronského umění, ale i autorem návrhu na veškerou výmalbu kostela Zvěstování Panně Marii. Lenz po šest let učil malířsky nadané sestry pochopit velmi komplikovaná geometrická pravidla, která byla jakousi skicou malby, ale i uměleckou historii dob dávno minulých. Lenz předával poznávání umění starého Egypta. I Egypťanům známá estetizující geometrie vycházela z představy, že čísly vyjádřená harmonie je odrazem univerza, nekonečnosti Božího tvoření. Při liturgii používali mniši i sestry gregoriánský chorál, jehož oktáva je založena na principu číselného souladu.
V klášteře kromě zachovalé knihovny, kapitulní síně, křížové chodby a refektáře vstoupíme i do konventní místnosti (dnes přebudovanou na pitevnu), která sloužila sestrám k odpočinku (rekreaci) a kde stál klavír (uvidíte na dobové fotografii). S ním do kláštera vstoupila jedna ze sester, ve Vídni narozená Maria von Eberhard, která přinesla i několika kufrů not, knih o hudbě a o umění, a hlavně reprodukce egyptských výtvarných děl.