Jaký kostým asi zvolí náš průvodce Martin pro víkendové masopustní prohlídky? Je to šoumen, nadšenec a loajální pracovník, takže v neděli se na prohlídkách určitě skvěle pobavíte. Že by se přestrojil za “kobylu” ale nečekejte, po schodištích v bunkru by se mu po čtyřech celkem špatně přesouvalo.
Jestli chcete zažít historicky úplně první masopustní “obchůzku” bunkru s malým občerstvením, neváhejte a kupte si vstupenku.
Z historie bunkru:
Po ukončení 2. světové války nastalo mezi zeměmi socialistického a kapitalistického seskupení politické a vojenské napětí, tzv. Studená válka. Předpokládalo se, že kdykoliv může vzniknout válečný konflikt, další světová válka, při které by mohly být použity jaderné zbraně.
V případě vojenského konfliktu by musela komunikovat nejen armáda, ale i záchranný a bezpečnostní systém. Ještě v 50. letech 20. století vedla většina telefonních linek centry velkých měst. Stačil by tak jeden dobře mířený zásah a nikdo by se už nikomu nedovolal.
Proto se záhy začala budovat síť známá pod názvem Národní kabelový okruh, který velká města obcházel. Kolem Prahy, Brna či Olomouce tak vznikl důmyslný systém podzemních chodeb dlouhý stovky kilometrů. Byly postaveny také desítky objektů nad zemí, které měly různý účel. Jedním typem takového objektu byla záložní zesilovací stanice, tedy masivní bunkr, jehož provoz zajišťovaly státní radiokomunikace a armáda.
Na vybudování Přáslavického bunkru se pracovalo šest let v 70.tých letech 20. století. Vznikl v místě, kde se před 2. světovou válkou těžil kámen a kde díky tomu vzniklo přírodní jezírko, kam se místní chodívali koupat. Pracovalo se dnem i nocí, beton se tam „lil ve velkém“, jak zmínil jeden z pamětníků.
Bunkr sloužil jako záložní zesilovací stanice, kde se sbíhaly různé druhy komunikačních kabelů, přičemž nejdůležitější z nich, speciální kabel, měl přenést až 1900 komunikací najednou. Objekt měl tedy obrovský význam pro komunikaci mezi Berlínem a Moskvou. V případě vojenského konfliktu by totiž vyřazení komunikačních linek bylo jedním ze strategických cílů nepřítele.
Posádka, která na výstavbě bunkru pracovala, byla dovezena z jiné, co nejvzdálenější části republiky a pracovala v utajení, aby byla pravděpodobnost vyzrazení minimální. Armáda tuto stavbu navíc nepřetržitě hlídala a do dokončených částí bunkru již nebyl posléze umožňován přístup.
Záložních zesilovacích stanic bylo po České republice vybudováno celkem sedm. Náš objekt v Přáslavicích u Olomouce, nedaleko vojenského prostoru Libavá, má celkem šest pater, čtyři podzemní a dvě nadzemní. Velkou část prostoru zabírá telekomunikační vybavení. Zdroj energie zajišťovaly obří diesel agregáty, které by bez obtíží mohly elektrickou energií zásobovat menší město. Pohyb všech osob po areálu byl pečlivě monitorován.
Posádka stanice musela vydržet až deset dní bez zásahu zvenčí. Proto jsou v objektu ložnice, umývárny, kuchyně, jídelny i ošetřovna. Na svoji dobu se jednalo o poměrně luxusně vybavený vojenský objekt. Záclonky i falešná okna vyplněná plakáty měla za cíl evokovat stav normálnosti, i když by venku zuřila jaderná válka a nezbylo by nic než nukleární poušť.