Tato akce již proběhla a není tedy aktuální. Prozkoumejte
aktuální akce v regionu Praha nebo navštivte
Koncerty a divadelní akce v celé ČR.
Letošní ročník mezinárodního projektu PLAYGROUND klade důraz na význam spolupráce v tvůrčím procesu. Eneko Lacalle Berasategi, Eloain Lovis Hübner, Adrianna Kubica-Cypek a Paweł Malinowski nás dovedou nejen za hranice notového zápisu a zvuku, ale i za hranice konvenčních metod komunikace.
Program:
Adrianna Kubica-Cypek – Sacred Noise
Eneko Lacalle Berasategi – New Piece
Eloain Lovis Hübner – New Piece
Paweł Malinowski – [bez názvu]
V nové skladbě Eneko Lacalle Berasategi pokračuje ve zkoumání propojení jazyka a hudby. Rozhodl se vytvořit nový jazyk, který spojuje verbální a zvukové vlastnosti, přizpůsobený možnostem a potřebám členů souboru.
„Akordy a vícehlasy by se mohly stát samohláskami obklopenými přízvučnými souhláskami, přičemž všechny tyto hudební fonémy by byly rozloženy do slov a vět s různým temporytmem, zatímco hudebníci by mluvili jazykem tvořeným právě tímto zvukovým světem.“ – Eneko Lacalle Berasategi
Klíčovou složkou, která určuje tvorbu Eloaina Lovise Hübnera, je intenzivní experimentování s nástroji, preparáty, zvukovými objekty a analogovou audio technikou. Tento přístup vede k vytváření stále specifičtějších, nekonvenčních zvukových výsledků, které sahají až za hranice tradičního notového zápisu.
„Mým přáním pro účast v PLAYGROUNDu je proto najít způsoby, jak v úzké spolupráci se všemi členy souboru – prostřednictvím řízených improvizací, domluvy, semigrafického zápisu, živých video či audio partitur – (znovu)přenést charakteristické, mikroskopicky jemné zvukové kvality, které mě tolik fascinují, do kontextu živě proveditelné (a performativně zajímavé), polyfonní, formálně propracované ansámblové kompozice.“ – Eloain Lovis Hübner
Termín Sacred Noise (posvátný hluk) – a také název skladby Adrianny Kubica-Cypek – původně odkazuje k přírodním jevům, ale jeho význam se rozšiřuje i na tzv. sociální hluk, tedy zvukové události v industriální zvukové krajině. Tento pojem pochází z publikace The Soundscape od R. M. Schafera. Označuje zvuk, který může být považován za nežádoucí, ale nečelí odsouzení ze strany společnosti.
„Takové ‚události‘, přítomné v mé zvukové krajině, poslouží jako zvukový materiál pro skladbu prostřednictvím (více či méně volného) přepisu nahrávek, které jsem pořídila z kodaňské zvukové krajiny,“ – Adrianna Kubica-Cypek
Souvislosti s jiným městem – Krakovem – se odráží i ve tvorbě Pawła Malinowského:
„Moje práce na této skladbě začala nahráváním krátké písně. Při hře na elektrický klavír a zpěvu jsem přemýšlel o křehkých, téměř magických předmětech, které jsou pro ostatní často nepostřehnutelné, a přesto si stále uchovávají osobní, emocionální význam. Nedaleko mého bytu v Krakově se nachází velký kancelářský komplex postavený v 60. letech, podobný téměř každé budově z té doby. Jedna z jeho stěn je pokryta 1 600 000 barevnými keramickými dlaždicemi, které dohromady tvoří abstraktní mozaiku. V jednu chvíli jsem zjistil, že na autorku Celinu Styrylskou-Taranczewskou se téměř zapomnělo. V 90. letech mělo být místo zbouráno – příběh lidí, kteří ho zachránili před zničením, se stal příběhem o vytváření malých komunit,“ – Paweł Malinowski
Vystupující Spółdzielnia Muzyczna Contemporary Ensemble:
Paulina Woś – housle
Barbara Mglej – housle/viola
Jakub Gucik – violoncello
Małgorzata Mikulska - flétna
Tomasz Sowa – klarinet
Krzysztof Guńka – saxofon
Aleksander Wnuk – bicí
Aleksandra Płaczek – klavír
Pořádají Atrium Žižkov a Spółdzielnia Muzyczna Contemporary Ensemble.