Pavla Vachunová a Lukáš Homola

Kurátorkou výstavy je Veronika Marešová. Výstava potrvá do 12. 12. 2021.

Pro The White Room se Pavla Vachunová rozhodla v kooperativním chápání volné části své tvorby zajít mnohem dále než při svém předchozím projektu Kořeny, neboť tentokrát na výstavu Brnění přizvala tanečníka Lukáše Homolu, s nímž ve spolupráci hodlá vytvořit instalaci šitou na míru unikátnímu prostoru bývalé kuchyně. Této instalaci bude předcházet performance akcentující pohyb těla a porcelánová matérie. Profese obou umělců se budou v tomto projektu prolínat a překrývat. Ústředním motivem je téma brnění – brnění ve smyslu chvění, mravenčení, oscilování či fibrilace. Brnění jako příprava na novou transformaci. Zbavení se dosavadních ochranných štítů a vystoupení ze své komfortní zóny. Očištění, odstranění nánosů a sedimentů předchozích vrstev. Po pohybové a procesuální performance „zbude“ svébytná site specific instalace složená z rozličných intermediálních artefaktů. Znovu se zde objeví prvek pracující s principem změn v průběhu času. Momenty zastavění – nadechnutí, zpomalení- očištění a nebo naopak zrychlení. Umocnění umělecké prezentace bude podpořeno i zvukem.

Lukáš Homola (1992) vystudoval konzervatoř Jána Levoslava Bellu v Banské Bystrici. V průběhu studia účinkoval na festivalech na Slovensku i v zahraničí v choreografiích Tomáša Nepšinského: Remeber me, North, Everithing possible. Po ukončení studia spolupracoval s choreografy Jánem Ďurovčíkem, Martou Polákovou a Ladislavem Cmorejem v Bratislavě. Po krátké etapě v bratislavských studií se začal dále vzdělávat na Hudební akademií múzických umění v Prahe odbor pedagogika tance. Během studia spolupracoval s tanečnými soubory: Vertedance, ME-SA, Dot504, SKOK!, Articy, Altaart, BOD.Y v inscenacích: Simulande Bande, SuperNaturals, 100woundet tears, Bouchačka, Les sujet, Satsang, Potmehut. Podílel se na dvou barokních operách jako interpret ve filme Orfeus a Eurydika v režií Ondřeje Havelky a také účinkoval v divadelní inscenaci Arsilda v režií Davida Radoka. Dále spolupracoval s choreografy: Lenkou Vagnerovou, Janem Kodetem, Ivanou Hannichovou, Andreou Milterovou,Jarem Viňarským a dalšími. V roce 2016 uvedl svůj choreografický debut – představení SOLUS a po této úspěšné spolupráci založil společně s Jakubem Mudrákem a Davidem Javorským občanské sdružení Tri4. V roku 2017 společně odprezentovali další taneční představení pod názvem Eroze.

Pavla Vachunová (*1982) je absolventkou Ateliéru keramiky a porcelánu u akademického sochaře
Pavla Knapka a Maxima Velčovského. Známá je pod značkou Tyformy, studio spoluzaložila s Julií Šiškovou. Svá díla představila na řadě mezinárodních sympozií a výstav – mimo jiné v Číně, Velké Británii, Švédsku, Rakousku, Slovensku, Francii nebo Německu. Ve své volné tvorbě se kontinuálně snaží aplikovat tradiční řemeslné postupy, které využívá pro designérskou část své tvorby. Věnuje se i přenosu principů řemesla do volně pojatých, procesuálně uchopených objektů (série Kořeny I, II a III), prezentovány byly například na společné stejnojmenné výstavě
s Terezií Kolářovou a Kristýnou Cílkovou.

Veronika Marešová narozena v roce 1976 v Kolíně. Žije a pracuje v Kolíně a Kutné Hoře. Vystudovala PF UJEP v Ústí nad Labem. Od roku 2019 započala doktorandské studium Vizuální komunikace na FUD UJEP v Ústí nad Labem. Opakovaně kurátorsky participovala na fotografickém festivalu Funkeho Kolín a v roce 2003 byla jeho hlavní organizátorkou. V roce 2004 založila soukromou Minigalerii U Zlaté štiky v Kolíně, kde uspořádala přes padesát výstav současné české malby, kresby a grafiky. Jedenáct let působí v GASK – Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře jako kurátorka se se zaměřením na současnou malbu, grafiku, design, fotografii a nová média. Od roku 2014 se stala sbírkovou kurátorkou podsbírky Fotografie a nová média v GASK. Věnuje se také editorské a publikační činnosti, pod její dikcí vzniklo přes dvacet katalogů a monografií věnovaných současné umělecké tvorbě a designu.

VÝSTUPY INTIMITY:
Výstavní blok Výstupy intimity se v rámci celoročního tématu Tichá síla Uncool Being, obrací zpět do nitra, k samotné podstatě umělecké tvorby jako odpovědi na stav planety i způsob, jak se k životnímu prostředí jako lidstvo dlouhodobě chováme, ale i jako reakci na možnou jinakost či vydělení ze společnosti v rámci tématu Tichá síla Uncool Being, které může být způsobeno různými faktory-geografickou vzdáleností od centra, odlišnou životní zkušeností, či prostě jen životním nastavením.

Těžiště bloku Výstupy intimity tak reflektuje křehké momenty, stojící na počátku tvorby: Projekt Tide of Softness se obrací k jemným , pomalým, tradičním technikám jako reakci na současnou konzumní společnost, výstava skupiny Duna se obrací k objektově orientované ontologii a návaznosti na postfoucaultovskou tradici od Deleuzeho až k převratnému eseji Timothyho Mortona, přičemž ve svém výstupu z intimity a zaujetí objektem neopomíjí ani environmentální témata. Jako přirozenou reakci na svět intimity pak chápeme právě zaujetí hmotnými díly, surovostí, napětím (Obyčejné myšlenky Eliáše Dolejšího), vystoupení z tohoto křehkého intimního světa prostřednictvím velkorysých sochařských realizací (Regenerace), a konečně zastavení u surreálně pojaté interpretace světa autorky Anny Bürgermeisterové v druhé části třetího bloku, v projektu Mé oči patří jen mně.

DOPROVODNÝ PROGRAM VÝSTAVY:
25. 11. Korzo Pragovka – projekce: Chihiro Tazuro: A tasty fish, My Grandma, komentované prohlídky výstav s umělci a kurátory – PGR: Regenerace: (vedoucí Katedry sochařství doc. J. Koléšek povede diskusi o podstatě sochařské tvorby v kontextu Ateliéru sochařství FU Ostravské Univerzity). Performance Vachunová + Homola k aktuální výstavě. Performance Viktora Fučka. Křest katalogů výstav.
4. 12. ArtBazaar + Korzo Pragovka: Workshop pro děti k některé z probíhajících výstav, meet the artists and curators + doprovodný program. Dražba knih. Výtvarný workshop pro děti s Františkem Svatošem k výstavě Flat As Pizza.
12. 12. Synchronizované dernisáže Výstupy Intimity II: Regenerace, Ty formy: Brnění, Anna Bürgermeisterová: Mé oči patří jen mně, Duna OOO

Projekt je finančně podporován Ministerstvem kultury ČR, Hlavním městem Praha a Státním fondem kultury.