Tvorba je odevzdávání se světu, dávání se všanc. Dílo vyslané do světa, i prostřednictvím galerie, patří už světu umění. A toto „odevzdání se“ může mít tisíce podob, byť svět je jen jeden a pořád jedním zůstane. Rozdílná a různá jsou ale díla. V případě naší výstavy „patří světu“ objekty, šperky, malby a digitální vizualizace.
Čtyři výstavy, každá jiná, a přesto mají něco společného, vztah k našemu dnešnímu světu, a především k člověku, který tento svět obývá. Kovaříkovy kruhy, realizované i tušené, jsou odkazem k nejstaršímu lidskému symbolu. Šperky Ute Deutz očekávají kontakt s lidským tělem. Obrazy Julie Malchrewske ukazují na svět předmětů denní potřeby, kdy je lidská stopa jen předpokládaná. Digitální vizualizace Aliaksandy Laurové nás vedou do nitra světů, které člověk stvořil, ale do kterých se dá vstoupit jen kouzelným zaklínadlem algoritmického kódu.