Žáci vyhledali ve svém okolí pamětníky války, totalitních režimů nebo holocaustu a jejich vyprávění zpracovali do ucelených životních příběhů, které jsou poté ukládány do online archivu Paměť národa i na speciálním vzdělávacím portálu My jsme to nevzdali. V MČ Praha 6 se projektu účastnilo šedesát dětí z deseti základních škol. Žákům druhého stupně se podařilo zdokumentovat příběhy 14 pamětníků.
"Až na tebe zítra padne saze, budu to já," řekla šestnáctileté Anně Hyndrákové v Osvětimi její kamarádka před odchodem do plynové komory, kde předtím zemřeli Anniny rodiče a sestra s manželem. "Nejhorší bylo, že jsme viděly do vedlejšího tábora, kde byli naši. A oni viděli nás. Jednoho dne byl tábor prázdný. Komíny kouřily a tábor byl prázdný. Od té doby skoro nebrečím".
Příběh Anny Hyndrákové a dalších dvou desítek pamětníků, mezi nimiž nechybí odbojáři, váleční veteráni, političtí vězni, disidenti z Prahy 6 nebo jedna z posledních přeživších tzv. rodinného koncentračního tábora v Osvětimi – Anna Hyndráková, by možná zůstaly zapomenuty, nebýt žáků osmých a devátých tříd, kteří jejich příběhy od začátku letošního roku objevili a zdokumentovali.
"Když byla maminka u výslechu, nesměla jsem dovnitř, jen jsem slyšela, jak brečela. Hlídala mě taková ženská v uniformě s pistolí na zadku. A ta mě, tříletý dítě, vyslýchala, jestli rozumím rádiu, které rodiče doma pouští a já tehdy už tehdy věděla, že musím přemýšlet co říct a neříct a neublížit mamince …," vzpomíná Anna Pánková, která prožila dětství v padesátých letech jako „dcera třídního nepřítele". Její příběh objevili osmáci ze ZŠ E. Destinové.