Sukovo kvarteto

Sukovo kvarteto Daniel Matejča, Natálie Toperczerová / housle Bohumil Bondarenko / viola Jakub William Gráf / violoncello Program: Bedřich Smetana Dalibor, směs pro smyčcový kvartet (ar. Josef Žemla) Smyčcový kvartet č. 2 d moll Josef Suk Smyčcový kvartet č. 1 op. 11 Jedním z velkých jubilantů Roku české hudby 2024 je skladatel a houslista Josef Suk, který by letos oslavil 150. narozeniny. Sukově symfonické tvorbě se teprve v poslední době začíná dostávat pozornosti, kterou si bezesporu zaslouží. Jeho monumentální symfonické skladby se dostávají na repertoár velkých světových orchestrů a špičkových dirigentů, a čím dál tím více etablují svého autora jako naprosto svébytný hlas v evropské hudbě konce 19. a první třetiny 20. století. Sukova komorní tvorba byla naproti tomu hrána s větší pravidelností, jakkoliv především ve skladatelově vlasti. Jednou ze dvou ústředních skladeb tohoto koncertu je Sukův kvartet č. 1 B dur op. 11 (1896), rozsáhlé dílo skladatelova mládí (bylo mu teprve 22 let) definitivně stvrzující Sukovu pověst nejvýraznějšího talentu kompoziční třídy Antonína Dvořáka, u kterého studoval v letech 1891-2. Druhou ústřední skladbou večera je Smetanův Smyčcový kvartet č. 2 d moll, stojící neprávem trochu ve stínu svého slavnějšího předchůdce. Skutečnost, že nemá tak atraktivní název, jako č. 1 Z mého života možná trochu maskuje, že je dílem stejně autobiografickým a stejně velkolepým. Drobným příležitostným příspěvkem k tématu metamorfóz je dnes prakticky neznámé potpourri ze Smetanovy opery Dalibor v úpravě Josefa Žemly pro smyčcové kvarteto. Podobné směsky představovaly nejjednodušší a nejúčinnější formu šíření oper 19. století mezi měšťanskou společností; ostatně jednu takovou vytvořil i sám Smetana a určil ho sólovému klavíru. Dnes působí podobné nenáročné úpravy spíše již jen jako doklad jedné z podob hudebního života před vznikem záznamu hudebních produkcí.