V roce 2012 vydal Chadima, a to s MCH Triem, album „100 minimalistických básní“, jež jako kdyby od předcházející desky dělily snad světelné roky. Posun v přístupu k melodice a aranžím byl nepřeslechnutelný, zkrátka, z nového větru se stal spíše vichr, přitom jednotlivé nahrávky nijak neútočí.
V roce 2012 vydal Chadima, a to s MCH Triem, album „100 minimalistických básní“, jež jako kdyby od předcházející desky dělily snad světelné roky. Posun v přístupu k melodice a aranžím byl nepřeslechnutelný, zkrátka, z nového větru se stal spíše vichr, přitom jednotlivé nahrávky nijak neútočí. Přesněji, ne prvoplánově.
Poslední album „Svět se rozpadá“ jde opět dál, na první poslech je slyšitelný posun i ve zvuku – aby ne, točila se u Ondřeje Ježka, který je poprvé na Chadimových albech uveden i jako producent, do té doby tuto důležitou funkci zastával nejspíše sám kapelník. Jiný hlas, a hlavně uši, však rozhodně prospěl. Nechce se totiž věřit, že by Ježek nepřišel s nějakým vlastním produkčním nápadem. Až na jednu skladbu, Papírový aPsolutno, již napsali Mejla Hlavsa s Pavlem Zajíčkem a již MCH Band hrával ještě za komoušů, je autorem ostatních deseti skladeb Chadima s Triem, texty jsou tradičně Wernischovy.
Již úvodní, dvacetivteřinové rodičovsky naštvané a zcela autentické à capella Á, tak mladej se uráčil… (jestlipak by takhle řval i na dceru?), potvrzuje zmíněné vykročení. Následné Rakve jdou, stejně jako Cvičný let, ale platí to pro celé album, charakterizují nápadité aranže, nástroje prolínají všemožné nehezké předtočené zvuky. A také Wernischovská melancholie. Krásná.