Max Švabinský (1873–1962) byl český malíř a grafik, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století. Patřil ke generaci zakladatelů českého moderního umění, mj. českého symbolismu, z tohoto období pochází jeho známý obraz Chudý kraj. Byl významnou respektovanou osobnosti, několikrát po sobě zvolen rektorem C.k. Akademie umění. Přesto však vždy zůstal věrný svému osobitému realistickému výtvarnému stylu, bez potřeby přechodu k tehdy moderním abstrakcionistickým, expresionistickým, surealistickým či dalším modernistickým směrům.
Není příliš znám fakt, že Liběchov je místem, kde vznikaly jedny z jeho nejvýznamnějších děl a také z děl, které mu byly nejvíce milé.
Max Švabinský v Liběchově pobýval u svého přítele JUDr. Čeřovského, ve vile Vlasta v letech 1920, 1921 a v letech 1924, většinou o prázdninách. JUDr. František Čeřovský zastupoval Maxe Švabinského na počátku dvacátých let při rozvodovém řízení s paní Elou. Později také během německé okupace v souvislosti s nařčením Švabinského z neárijského původu.Švabinský v Liběchově prožíval radostné, plodné tvůrčí období, inspirované dojmy z polabské krajiny, prodchnut mocnou láskou k Anně Vejrychové, která byla jeho druhou manželkou a také inspirativní múzou v jeho další tvorbě.
Z liběchovského období pochází dřevoryt třetího listu cyklu Rajská sonáta, početná řada kreseb polabské krajiny a velkoformátové obrazy V zemi míru a Žně.
Zejména obraz Žně byl pro umělce velmi cenným, a byl schopen se s ním rozloučit až těsně před svou smrtí, kdy obraz v roce 1962 věnoval státu.
K výstavě jsme realizovali malou publikaci. Cenným zdrojem informací byly vzpomínky JUDr. Františka Čeřovského, které podle vyprávění zaznamenal liběchovský učitel Jaroslav Doubek v roce 1956.
František Jiroudek (1914- 1991 byl český malíř, scénický výtvarník, grafik, ilustrátor a pedagog, rektor na Akademii výtvarných umění v Praze. Studoval v ateliéru profesora Williho Nowaka, kde patřil k jeho nejtalentovanější a nejoblíbenějším žákům. Jeho dílo je velmi emocionální a citlivě reaguje na události doby, je ovlivněno francouzskou svobodomyslností. Asi i proto se v padesátých letech začíná věnovat krajinomalbě a niterným tématům a svůj domov a malířskou inspiraci nachází v roce 1954 právě v Liběchově. Kupuje si zde dům ve vinicích a maluje. Maluje vinice, Labe, Říp, liběchovský kostelík, výhledy na Mělník. Barvy používá jasnější a kontrastnější oproti počátkům své tvorby. Kromě krajin maluje také zátiší, portréty a divadelní prostředí, zejména zákulisí, hranice mezi hraním a životem je nejasná, sám život je divadlo.