Matěj Frank – Smrt Slunce – Prázdná místa

Co znamená prostor? Jak zní? Jak v něm plyne čas? Jak (jej) vnímá a ovlivňuje tělo? Vizuální umělec Matěj Frank, jedna z výrazných osobností současné středoevropské umělecké scény, cíleně testuje jeho možnosti a ptá se: Je to vše, čeho jsme schopni? A je to vše, co bychom chtěli?

Latentně politická, prožitková instalace, kterou Frank připravil pro opavský Dům umění, koncentruje několik poloh jeho tvorby, větví se a roste jako zvláštní organismus – není pouhou sítí, strukturou nebo komplexem, je zdrojem vlastní energie. Jeho základní jednotkou a pevným bodem je „tělo“, série figurativních sochařských realizací, kolem nichž se rozpíná architektura bývalého kláštera, potažmo města, do nějž jsou recipročně vloženy samostatné zvukové instalace. Stává se tak mentálním, imaginativním i smyslovým středobodem svébytného universa. Vstupujeme do něj, procházíme jím, pobýváme v něm, splýváme s ním a spolu s nabytou zkušeností jím otáčíme. To, co máme ve zvyku komplikovat, se zde jeví jako krystalicky čisté. Stačí však drobná nepozornost či necitlivost, a přichází zvrat – svět tak, jak jej známe, se mění, vzdaluje, už není náš, je cizí. Stává se z něj prázdné místo, nastává smrt slunce. Dům umění, domov, místo každodennosti, střed universa, jeho zánik – v jednom, říkáte? Ano, v jednom. Přijďte a zůstaňte.

Vedle Frankových autonomních děl (cykly Present/Absent, Monologue, Dialog ad.), včetně těch nově vytvořených, je proměněný prostor kláštera místem řady drobných projektů a programů, čtení, koncertů experimentální hudby, diskusí. A přirozeně jím rezonuje také instalace Hanse Petera Kuhna Undefined Landscape IV umístěná v původní oratoři. Součástí projektu je autorská monografie (editorka Barbora Kundračíková, grafické řešení Pavel Coufalík).

Matěj Frank (Opava, 1989)

na cestě mezi CZ – (PL) – AT

Jako vizuální umělec adoptuje Matěj Frank řadu autonomních tvůrčích postupů. Věnuje se sochařství, prostorové instalaci, zvukovému umění a konceptuální kresbě. Zajímají jej pomalé děje, nestálá a pomíjivá každodennost. Zkoumá prostor, vstupuje do něj gestem či zvukem. Čas zachycuje prostřednictvím procesuálních kreseb a performancí. Jeho měřítkem je lidské tělo, to vlastní, živé, i obrazné, arteficiální. Důležitá je pro něj náhoda, na základě pevně stanovených premis improvizuje a experimentuje. Hledá vztahy mezi plností a prázdnotou, pomíjivostí a stálosti, zajímají jej průniky a vrstevní, přičemž se snaží zachovat jednoduchost formy i procesu. Je autorem situací, modeluje místa setkávání, participuje – mj. s Jasmin Schaitl či Jakubem Frankem.

Matěj Frank působí také jako kurátor a dramaturg, například v rámci opavského spolku pro současné umění Bludný kámen. V letech 2016 až 2022 vyučoval na Katedře sochařství Akademie výtvarného umění ve Wrocławi. Pravidelně se účastní zahraničních projektů (Scuplture Quadriennal Riga, 2021-2024; MoKS Mooste, 2019; ART BnB HaMiffal, 2017 ad.) a výstav (Galerie Dole, Ostrava, 2023; 8smička, Humpolec, 2022; Contemporary Museum Wrocław, 2020; QL-galerie, Graz, 2018 ad.), jeho práce byly oceněny v mezinárodních soutěžích, získal mj. stipendia českého Ministerstva kultury (2019-2021) či polského Ministerstva kultury a národního dědictví (2018). Věří v lidskou zodpovědnost a vzájemný respekt.