Ludmila Seefried Matějková (*1938) svůj výtvarný program po většinu života rozvíjela za hranicemi domoviny, konkrétně v západoněmeckém Berlíně, kam odešla v roce 1967. Do České republiky se vrátila v roce 2015. Její sochařské a kreslířské dílo reflektuje hrůzy války, zrůdnosti stalinistických 50. let i těžkosti života v emigraci. Motivy přímého násilí a bolesti jsou provázeny hlubokými vhledy do lidské duše s jeho tichými dramaty, jako je vykořenění, ztráta sebeúcty, sebetrýzeň, apatie, či naopak zpytování, sebeuvědomění a kontemplace.
Komorní výstava v Museu Kampa představí výběr z Matějkové tvorby od raných soch z polyesteru (Výkřik, Hanna, Přede dveřmi) po několik děl z pálené hlíny (Žebračka, Nab, Škrcení). Expozici doprovodí deníková publikace s Matějkové vzpomínkami na dobu za železnou oponou i před ní. Zde autorka autentickým jazykem líčí politický a sociální kontext doby a jeho vliv na formování svého výtvarného jazyka. Stejně barvitě přibližuje práci na svých realizacích ve veřejném prostoru v Berlíně a v trojici literárně zdařilých povídek objasňuje vznik soch (Hanna, Žebračka, Nab), které aktuálně vystavujeme.