Satirický film Skřivánci na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet. Poté ale zůstal ležet dvacet let v trezoru, protože vypovídal o absurdní realitě české společnosti padesátých let. Děj se odehrává na šrotišti kladenských oceláren, jež se stalo pracovním táborem pro ty, kteří byli komunistickému režimu nepohodlní. Vedle sebe se tak sešli prokurátor, adventista, filozof, saxofonista, živnostník a řada dalších. O kus dál pracují „kopečkářky“, dívky a ženy, které se pokusily přejít bezúspěšně přes hranice. Každá postava je poznamenaná tragickým lidským osudem, ale pohled Bohumila Hrabala je hřejivě lidský, plný porozumění a hledající v každé beznadějné situaci naději. Jeho hrdinové, oblečeni do starých hadrů, se sice hrabou ve starém železe, ale zdají se šťastnější než ti, kteří je sem poslali. Do kin se zakázaný film dostal až po letech, premiéru měl v lednu 1990. Na Berlinale 1990 získal hlavní cenu Zlatého medvěda.
Čas vysílání se může posunout s ohledem na světelné podmínky, promítání probíhá pod širým nebem. V případě deště se přesune do budovy Starých koupelí.
Skřivánci na niti