Beneš díla přinášejí sofistikovanou syntézu modernistických a tradičních prvků a odráží se v nich fascinace rychlostí, pohybem a technickým pokrokem typická pro meziválečné období. Automobily, motocykly či letadla se tehdy staly symboly nového světa plného dynamiky a Beneš coby zástupce nastupující sochařské generace tuto proměnu vnímal. Po boku svého kolegy Jana Štursy, s nímž sdílel vášeň pro rodinovskou tradici, hledal nový umělecký výraz, jehož těžištěm byla lidská postava, a který zároveň dokázal reflektovat ono zaujetí pohybem.
Ladislav Beneš byl mimo jiné vášnivým tanečníkem a v pražském podniku Montmartre, kde protančil mnoho večerů, nacházel dynamiku a rytmus, které přenášel do své tvorby. Tímto způsobem rozpohybovával i své akty, zejména ženské. Takováto zobrazení žen v plné kráse a síle patřila k širšímu trendu, který se projevoval v pracích Benešových současníků a byl populární i v katalozích Družstevní práce – Krásná jizba, odkud se šířil mezi širokou veřejnost.
Výstava v
GMU nabízí jedinečný pohled na Benešovu tvorbu propojující okouzlení moderním světem s tradičními prvky, čímž reflektuje kulturní i sociální proměny jeho doby.