Lada Semecká – Kaligrafie zvuku III.

Výstava sklářské umělkyně, ovlivněné několikaletým pobytem v Japonsku, nazvaná „Kaligrafie zvuku III.“ je výtvarným vyústěním dlouhodobého tématu zkoumání přírodních jevů tak, jak je ze své pozice vnímá člověk. „Lada Semecká svoji tvorbu hluboce prožívá, ale současně pracuje systematicky. Vlastnosti materiálu ověřuje ve vztahu k přírodním živlům a zkoumá základní působení jejich sil. Proto v jejich dílech vnímáme řád, logickou následnost a osobní blízkost a cit současně.“, uvedla kurátorka výstavy Romana Veselá.

Výstava je sestavena ze dvou částí, obrazů a objektů, které nikdy nebyla dohromady představeny. Skleněné desky připomínající oblačné soustavy či krajiny mraků je vytvářena vibrací skla posypaným skelnou drtí. Lada Semecká přiblížila obrazy takto: „Bezprostředně zaznamenávají samovolný proces nízkofrekvenčních vibrací a svou vizualitou referují o způsobu šíření vln prostorem. Mraky jako nekonečně proměnlivé formy nesou podobu vln, jejichž frekvence však nezasahuje do zvukového pole.“
 
Naproti drhá část výstavy zahrnuje akustické objekty, kterými autorka zkoumá možnosti tvaru ve vztahu k materiálu a následného vyústění ve zvukových vjemů. Nádoby – objekty – zvony, jak je autorka nazývá, pro ni představuje úvahu nad vnějším a vnitřním prostorem, křehkou hranici vymezující dvě strany.

Zvuková stopa se podílí na ovládnutí a zpřítomnění prostoru. K interaktivní účasti je vybízen divák – pozorovatel, který sám nechá objekt rozeznít a zaposlouchá se do vln šířících se prostorem až k jejich utichnutí. „Zvony a zvukové objekty naléhavě čekají na okamžik, kdy do nich udeří návštěvník, nebo nastane situace, která je sice náhodná, ale Ladou předpřipravená. Díla jsou tak závislá na čase, konkrétním okamžiku, ale také na vnitřním rozpoložení a temperamentu diváka, nebo síly a razance očekávané náhody. Zkoumáním materiálu u těchto objektů Lada dokázala propojit formu se zvukem a obě části díla jsou tím v rovnováze.“, doplnila kurátorka výstavy.