Koudelka: Invaze 68

Den před invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 se tehdy třicetiletý fotograf Josef Koudelka vrátil z Rumunska, kde fotografoval Romy, téma, kterým se vedle divadelní fotografie intenzivně zabýval již několik let. Opustil tehdy kariéru leteckého inženýra, aby se plně věnoval fotografii. Přestože se nikdy předtím reportáží nezabýval, jeho snímky pořízené během několika dramatických srpnových dnů se staly symbolem jakéhokoli vojenského nátlaku a boje za svobodu a patří dodnes ke klasickým dílům poválečné reportážní fotografie.

Několik fotografií se díky historičce fotografie Anně Fárové a Eugenu Ostroffovi, kurátorovi Smithsonian Institute, podařilo tajně vyvézt do Spojených států. Ostroff záběry ukázal Elliottu Erwittovi, fotografovi a tehdejšímu prezidentovi agentury Magnum Photos. Koudelkova reportáž byla pak agenturou Magnum zveřejněna k prvnímu výročí invaze roku 1969 v mnoha mezinárodních časopisech, aniž bylo uvedeno jeho jméno. Ve snaze uchránit Koudelku a jeho rodinu byly tyto fotografie agenturou připisovány „neznámému fotografovi“. Ve stejném roce Koudelka dostal významné ocenění: Overseas Press Club udělil „anonymnímu českému fotografovi“ zlatou medaili Roberta Capy.

Jelikož autorství fotografií mohlo být československou policií snadno odhaleno, Koudelka se v roce 1970 ze své cesty po západní Evropě, kam se vydal na pozvání agentury Magnum s cílem dokumentovat život Romů, již do vlasti nevrátil. Až v roce 1984, po smrti svého otce a v době, kdy hrozba pro jeho rodinu již pominula, Koudelka poprvé veřejně přiznal autorství těchto snímků. Fotografie se objevily na Koudelkově první velké výstavě v londýnské Hayward Gallery a v jeho monografii vydané v knižní sérii Photo Poche Národním centrem fotografie v Paříži u příležitosti této výstavy. V Československu byly jeho fotografie poprvé publikovány po 22 letech v samostatné příloze časopisu Respekt v roce 1990.

Invazi v srpnu 1968 dokumentovala řada českých a zahraničních fotografů. Žádnému z nich se však nepodařilo zachytiti události v takové intenzitě a rozsahu. Na všech místech, kde se něco dělo, byl Koudelka v centru událostí, nebyl pozorovatelem, ale přímým účastníkem. Snímky dokumentují historické události srpna 1968, které na mnoho let tragicky ovlivnily život v Československu. Po téměř čtyřiceti letech prošel Josef Koudelka svůj archiv a vybral 249 fotografií, z nichž většina byla v knize Koudelka Inaze 68 zveřejněna v roce 2008 poprvé. Publikace byla od té doby vydána ve třinácti zemích. 

Výstava je prezentována u příležitosti 50. výročí invaze spolu se speciální prostorou videoinstalací Zděňka Jiráského, která vychází z fotografií Josefa Koudelky, a je doplněna autentickými zvukovými záznamy a filmovými archivními záběry Jana Němce.

„Myslím, že ty moje fotografie mají především význam dokumentární. Ale snad v těch nejlepších není jen ta dokumentárnost. Na těch fotografiích není důležité, kdo je Rus a kdo je Čech. Důležité je to, že jeden má zbraň a druhý ji nemá,“ říká Josef Koudelka.
V Uměleckoprůmyslovém museu v Praze pak probíhá velká retrospektivní výstava Koudelka Návraty, která představuje průřez jeho celoživotní tvorbou. Základ expozice tvoří 370 fotografií, které jsou součástí obsáhlého souboru děl, jež se fotograf rozhodl věnovat své vlasti. Uměleckoprůmyslové museum v Praze se tak stane muzeem s nejrozsáhlejší sbírkou děl světoznámého fotografa. Výstava zahrnuje všechny významné cykly Koudelkovy dosavadní tvorby (Začátky, Experimenty, Divadlo, Cikáni, Invaze 68, Exily, Panorama), z velké části se jedná o unikátní dobové autorské zvětšeniny, přičemž některé z nich jsou prezentovány vůbec poprvé.
 
JOSEF KOUDELKA
Josef Koudelka se narodil v Boskovicích na Moravě v roce 1938.  Původně letecký inženýr se začal věnovat fotografii v roce 1958. V té době fotografoval svět několika pražských divadel a život Romů. V roce 1968 zdokumentoval invazi vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa. Následující rok byly tyto snímky publikovány k výročí invaze v mnoha zahraničních časopisech pod pseudonymem P.P. (Prague Photographer), aniž o tom Koudelka tehdy věděl. Snímky „anonymního českého fotografa“ získaly od Overseas Press Club ocenění Robert Capa Gold Medal a jsou dnes považovány za klasické dílo poválečné reportážní fotografie (u příležitosti čtyřicátého výročí invaze vydal Josef Koudelka v roce 2008 knihu obsahující 249 fotografií doplněných texty historiků, kniha byla dosud vydána ve dvanácti jazykových mutacích). V obavách z možných represí, se Josef Koudelka v roce 1970 rozhodl opustit svou vlast. Odjel do Velké Británie, kde získal politický azyl, od roku 1974 je členem agentury Magnum Photos. Později odešel do Francie, v roce 1987 získal francouzské občanství. V roce 1975 publikoval ve spolupráci s francouzským nakladatelem Robertem Delpirem knihu Cikáni, v roce 1988 následovala kniha Exily. Od té doby Josef Koudelka publikoval patnáct knih věnujících se dokumentování vlivu člověka na současnou krajinu.