Koncert komorní tvorby českých a argentinských autorů

Koncert představí díla určená příčným flétnám, trubce, tubě, houslím, viole, violoncellu, klavíru, varhanám, zpěvu a recitaci. Z českých autorů bude představen například Erwin Schulhoff, Vítězslava Kaprálová, Jan Novák nebo Luboš Sluka a z argentinských Alberto Ginastera, Máximo Diego Pujol, Enzo Gieco nebo Adriana Figueroa Mañas. Nejstarší uvedenou českou a argentinskou skladbu – Leden od Vítězslavy Kaprálové (1933) a Cantos del Tucumán od Alberta Ginastery (1938) – zkomponovali oba skladatelé v době svých studií na konzervatořích v Praze a v Buenos Aires. Protože obě instituce (v případě Buenos Aires její nástupkyně) stále vzdělávají mladou generaci komponistů, rozhodli jsme se kontaktovat jednoho studenta skladby z Buenos Aires a jednoho z Prahy a požádali je o složení nové skladby pro náš koncert. Student z Buenos Aires skládá dílo pro stejné nástrojové obsazení jako V. Kaprálová a student z Prahy pro stejné jako A. Ginastera. Skladby budou dohotoveny do konce srpna. Mnohá z českých i argentinských děl zařazených do programu jsou inspirována lidovými nápěvy nebo národními tanci. Například III. část Tucumánských písní od A. Ginastery s názvem Vidala, která je určena pouze lidskému hlasu a perkusím, rovněž jako stejnojmenný argentinský folklorní zpěv s doprovodem bubínku. Rovněž Enzo Gieco pojmenoval jednu z vět svého kvintetu po folklorním tanci s názvem Huayño, který byl nejvíce rozšířený na území dnešního Peru, Bolívie a Ecuadoru. Z českých lidových melodií a tanců čerpal například Luboš Sluka v pěti krátkých kusech s názvem Duettini pro flétnu a violoncello nebo Jiří Paukert ve své Koncertní polce. Neméně podstatný byl pro skladatele vztah k rodné zemi, který se projevil v pojmenování několika skladeb (například Suite Buenos Aires od Máxima Diega Pujola nebo již zmíněný Enzo Gieco a jeho Impressions d’Argentina). Některé z děl inspirovaných lidovou hudbou patří mezi konzervativněji laděné. Na programu ale nalezneme i progresivnější díla jako například Mirando la tierra perdida (doslova „Dívat se na ztracenou zem“) od Roberta Pintose, který užívá vzdušné tóny flétny znějící jako vítr nad onou ztracenou zemí. Zvuk podobný větru připomíná flétna rovněž ve virtuózním Větrném scherzu od Oldřicha Flosmana. Neotřelé kompoziční postupy a nezvyklé nástrojové obsazení užil také Erwin Schulhoff ve třech krátkých kusech (pro violoncello, violu, flétnu a zpěv či recitaci) a stejně tak Jan Novák, který ve skladbě Panisci Fistula aplikoval principy echa a polyrytmie. Koncert je plánován na necelé dvě hodiny, přičemž český program by trval cca 40 minut, argentinský cca 37 minut a přestávka 20 minut (zbylý čas: potlesk, přesouvání nástrojů a úprava podia). Program bude uspořádán tak, aby se skladby obou zemí střídaly a umožnily tak posluchačům vzájemné porovnání.