Během čtvrtstoletí svého působení na výtvarné scéně se propracoval k působivému abstrahovanému a dynamickému rukopisu s několika ústředními tématy, která ve své tvorbě variuje s psychologickou hloubkou.

Pro jeho díla je charakteristická zvláštní citlivost, s jakou prostorově neukotvené náměty přetváří v mysteriózní scény odehrávající se na divadelní šikmě jeho plátna. Vytržení z tradičního „krajinného“ rámce mu jako režisérovi umožňuje vytvářet svébytný obrazový prostor. Na rozdíl od klasických přístupů jeho scény tolik nepočítají s aktivní účastí diváka, ale existují ve vlastním světě paradoxů a dilemat. Typltova tvorba se vyznačuje intenzivní a sofistikovanou barevností, často v netradičních kombinacích, které se staly jeho uměleckým podpisem a opravdu jedinečným přínosem světové kulturní scéně. Tyto barevné kombinace jsou vzrušující a vibrující, působí dojmem vnitřní záře a světelné dynamiky klasické malby. Typltův styl je autentický, nabízející nové přístupy k narušení klasických obrazových vzorců. Zcela originálně například narušuje historickou zásadu „forma následuje námět“ a expresivně zobrazuje například děti, čímž jim dává jiný než dětský charakter. Tato práce s harmonií následně působí přirozeně a bez rušivých rozporů. Tímto způsobem dokáže podivnost a nevšednost proměnit v něco vzrušivě samozřejmého. Brilantní kompoziční a formální provedení jeho děl vyzdvihuje přehodnocení tradičních perceptuálních kategorií a důmyslnou práci s barevností. Kombinace chladných a teplých odstínů dávají jeho obrazům výraznou sílu a razanci, díky které Lubomír Typlt posouvá hranice současného umění a rozšiřuje možnosti nových pohledů na vizuální estetiku.