Jiří Kolář: X Bienal de São Paulo

Díla doplňují archivní materiály, jež odhalují různé aspekty jeho účasti na prestižním, ale také kontroverzním bienále.

Od svého založení v roce 1951 bylo sãopaulské bienále místem setkání umění z Jižní a Severní Ameriky, západní Evropy a posléze i východního bloku a globálního Jihu. Od první účasti v roce 1957 do desátého ročníku v roce 1969 byl kurátorem československých výstav Jiří Kotalík, od roku 1967 ředitel Národní galerie v Praze. Na desátém ročníku, kurátorsky spoluvedeném slovenským historikem umění Marianem Várossem, Československo zastupovali kromě Jiřího Koláře také čeští umělci František Ronovský a Jiří Novák a jejich slovenští kolegové Miloš Urbásek, Milan Dobeš a Michal Jakabčic. Ačkoliv jejich díla odrážela různé přístupy k umění v době, která vyústila pražským jarem, v São Paulu byla vystavena více než rok po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

V dějinách bienále je desátý ročník nechvalně známý především bojkotem, kdy řada brazilských i zahraničních umělců protestovala proti cenzuře a porušování lidských práv brazilskou vojenskou diktaturou. Ačkoliv českoslovenští státní představitelé o bojkotu věděli, není jasné, do jaké míry o něm byli informováni samotní umělci. Rozhodnutí Jiřího Koláře odmítnout rozhovor pro časopis Výtvarná práce tak lze vnímat jako možný projev významného mlčení. Brzy nato se umělec stal obětí pronásledování ze strany československé státní moci. Výstava tak mimo jiné vyvolává otázky ohledně postavení umělců působících v složitých politických podmínkách, a to nejen doma, ale i v místech, kde jsou jejich díla vystavována.

Místo konání: Veletržní palác Národní galerie v Praze, 2. patro, expozice 1939–2021: Konec černobílé doby