Jeho tvorba není o konkrétním stylu či výtvarníkovi, který by ho inspiroval. Je to spíše spontánní pocit a intuice, je to jeho hledání a zkoumání. Avšak vliv pomíjivosti, času a kosmu se v ní projevuje. Každý mladý člověk i dítě má nějakou tvořivou duši, a on není výjimkou. S postupem času a zráním si člověk utváří názory a zjišťuje, že není čas promarnit příležitost vyjádřit svou kreativitu. Tak přišla ta jedinečná chvíle, trochu náhoda, a Jan začal objevovat, kam až může zajít.
Přestože je vyučený pánský krejčí, vidí v této profesi jakýsi počátek své kreativity. Snaží se nepoužívat štětce, snad jen na základní plochy. Omezuje ho malování na přesnost, potřebuje mít pocit volnosti. Jeho nástroje jsou špachtle, ruce ve smyslu nanášení barvy přímo do dlaní, což umožňuje dělat obrazy plastickými. Další rozměr přináší dotyk na hotový obraz, kdy cítí, že obraz není pouhou plochou. Občas používá spreje a dokonce i hřeben na linkování a jiné nástroje, které člověk má doma.
Jeho sen? Dále objevovat, tvořit, mít z toho dobrý pocit. A když se obraz bude líbit, tak vyjímečně dobrý pocit.