Představte si, že o něčem sníte celý svůj život. Že v sobě roky hledáte odhodlání a sílu vydat se za svým velkým snem. Čekáte na akci na letenky, na člověka, který by jel s vámi, čtete články, chodíte na přednášky a doufáte, že to jednoho dne vyjde. Čas letí a pořád nic. A tak sníte, čekáte, hledáte a doufáte dál. Až jednou přijde ta chvíle. Bez toho, aby se změnilo cokoli z věcí, na které čekáte, si koupíte letenku. Uběhnou dva měsíce a jste přesně tam, kde jste vždycky chtěli být. Stojíte sami pod tou majestátní horou, na místě, kde začínají i končí sny. V očích máte úžas, na rtech ten přiblblý úsměv a po tváři vám stéká slza štěstí. Život se prý počítá na chvíle, kdy jsou slova zbytečná. Tohle byla jedna z nich. Před lety jsem si na papír napsal: "Než umřu, chci vidět Nepál a Mount Everest". Teď vám povím příběh o tom, jak jsem si splnil svůj sen.