Ryžoviště
Město Ryžoviště (dříve Braunseifen) leží na úbočí moravskoslezských Jeseníků na náhorní planině (ryžovišťské plató) a to 49°51-1/2“ severní šířky a 35°1-3/4“ východní délky od Ferro (Ferro – nejzápadnější ostrov španělských Kanárských ostrovů. Ostrov představoval nejzápadnější bod tzv. „Starého světa“, a proto od něj byly v letech 1634 až 1884 počítány zeměpisné délky). Městský kostel, který je postaven na kopci a převyšuje celé město, se nachází 614 metrů nad hladinou Středozemního moře. Město je položeno v údolí, které je otevřeno směrem na sever a ze zbývajících tří stran je obklopeno širokými hřbety kopců, po jejichž hřebenech se táhne hranice velkoevropského rozvodí (mezi Severním mořem a Černým mořem). V okolních kopcích také pramení dva větší potoky, které se v obci spojují a pod názvem „Polička“ se v Břidličné vlévají do řeky Moravice.
Tyto dva hlavní vodní toky nesly, dle údajů v dobových dokumentech, názvy Braunbach a Seifenbach. První z nich má, z důvodu obsahu železa v okolí prameniště, hnědou vodu, zatímco druhý, s označením „Seifen“, dokazuje rýžování zlata. „Seifen“ je totiž franské slovo a znamená potok, ze kterého se získává vzácný kov pomocí propírání říčního písku. Spojením jmen těchto dvou potoků vznikl název obce a to Brauseifen.
Názory, že olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku (Bruno von Schaumburg, 1200/5 – 1281) založil město a také mu udělil jméno je překonaný.
Dějiny obce Ryžoviště byly probádány již v předminulém století a to tkalcovským mistrem Faustinem Drechslerem a klášterním knězem a děkanem německého řádu Aloisem Schleserem. Na základě jejich poznatků napsal ryžovišťský domovský básník a spisovatel Josef Schmid – Braunfels, v roce 1910, knihu „Dějiny města Ryžoviště“ (Geschichte der Stadt Braunseifen).
Vedle této knihy existuje ještě druhé shrnutí dějin obce a to „Městská kronika Ryžoviště“. Tato pochází z pera Karla Riedla z Lomnice, který byl, jako historik a kronikář, znám daleko za hranicemi svého rodiště. Obě tyto kroniky se velmi dobře doplňují.
Historií obce se zabývají i knihy „Dějiny Ryžoviště v datech 1190 až 1945“, „Braunseifen 1920 – 1921“ a „Braunseifen 1922 – 1923“.
Ryžoviště je tak, jako i většina měst v moravskoslezských Jeseníkách, hornického původu. První osada vznikla podél potoka, který teče od Lomnice (východní strana) na úpatí kopce, jenž nesl jméno Einsiedelberg (Ansiedelberg).
Ryžoviště bylo založeno v roce 1190, nejspíše v důsledku nalezišť zlata. Prvními obyvateli byli horníci, dřevorubci a uprchlí trestanci. První písemná zmínka o Ryžovišti pochází z roku 1220 (listiny zemského archivu v Brně). Podle ní město leží na cestě z Olomouce, přes Šternberk, do Andělské Hory.
Knihy „Dějiny Ryžoviště v datech 1190 až 1945“ a „Dějiny města Ryžoviště“ se dočkaly již přeložení do českého jazyka a budou vydány knižně.
„Dějiny města Ryžoviště“ od Josefa Schmida – Braunfelse, si zájemci už mohou zakoupit, stejně tak jako i další novou publikaci „Ryžoviště na historických pohlednicích a fotografiích“, které obsahuje více jak dvě stě dobových pohlednic a fotografií.
KAPLE V LESE
V lese, na rozhraní mezi obcemi Ryžoviště a Veveří, se nachází dřevěná kaplička. Dříve zde nejspíše vedla cesta spojující obě obce. Na tomto místě postupně stálo několik kapliček, ta současná pochází z roku 1906, kdy byl majitelem sovineckého panství vyčištěn někdejší „svatý“ pramen se zázračnou vodou a nad ním vystavěna tato nová dřevěná kaplička.
Je pomalu také zázrakem, že tato stavba přetrvala až do dnešních dnů. Její využití v dobách minulých se zcela míjelo s jejím náboženským charakterem. Jeden čas sloužila k uskladnění krmiva pro lesní zvěř anebo jako místo pro milostné či alkoholové schůzky omladiny. V současné době je kaplička z části zrekonstruovaná.
Historie místa, kde je postavena kaplička, je velmi úzce spjata s církví, farním kostelem v Ryžovišti a hlavně se zázračným obrazem panny Marie.
Velice podrobně a barvitě se o tomto místě zmiňuje ve své knize „Geschichte der Stadt Braunseifen“ (Dějiny města Ryžoviště), z roku 1910, místní domovský básník a spisovatel Josef Schmid–Braunfels, takže nejlepší bude, když popis onoho místa necháme na něm:
V těsné souvislosti s církví, je i historie obrazu naší milé paní Utěšitelky. V roce 1738 visel totiž na kraji lesa, mezi Veveřím a Ryžovištěm, na stromě obraz panny Marie, který začal uprostřed tohoto roku konat zázraky. S povolením biskupské konzistoře byl portrét, dne 12. listopadu roku 1738, přenesen do farního kostela v Ryžovišti a zde umístněn do bočního oltáře. Veliká byla úcta, kterou si obraz získal od zdejších i cizích. Tehdejší kooperátor a pozdější špitální (chudobincový) kaplan Johann Michaël Schiebel napočítal do roku 1748 ne méně než 61 důkazů milosti, které vycházely z obrazu. Mnohé z těchto zázraků se týkaly vyléčení nemocných. Od roku 1738 až do roku 1741 byl počet zázraků největší. Od roku 1742, v době války s Prusy, rapidně klesl. O obětních darech byl z počátku veden zvláštní účet, ale jelikož byly dary, představované většinou stříbrnými mincemi, stále skromnější, byl v roce 1800 zastaven tento zvláštní účet o darech u obrazu naší milé paní Utěšitelky.
Divotvorný mariánský obraz ve farním kostele v Ryžovišti upadal tehdy v zapomnění. V kronice tkalcovského mistra Faustina Drechslera se setkáváme s následující poznámkou: „Je třeba pamatovat, že v roce 1799 se začaly konat pobožnosti v kapli a v roce 1800 bylo na darech vybráno 1700 zlatých, hotových peněz. Je možno popravdě říci, že doposud sem přišlo 3 až 4000 lidí. V roce 1801 jsou pobožnosti v kapli ukončeny, neboť zázraky, které se měly stát, nejsou vnímány jako „Mirakuln“ (mirakula – zázračné hry), ale jako přirozené věci, neboť zde byla několikrát komise. Potom na příkaz vysokého krajského úřadu byla kaple, za účasti panstva ze Sovince a i obyčejného lidu, v průběhu noci stržena až do základů, obraz byl ale přenesen sem (do kostela v Ryžovišti) a umístěn na hlavní oltář. Nebyl tam ale dlouho, neboť přišli pánové z Olomouce a obraz odvezli.
Kam ho umístili, to se ještě doposud neví. – To se vypráví o této zrušené kapli, stávající na takzvaném „Řepném kopci“ (Rübenberg), naproti Veveří, zrovna tam, co se vchází do lesa, po levé ruce vedle cesty.“
Z této poznámky vyplývá, že na tom místě, kde se obraz nacházel v roce 1738, poté co byl přenesen do farního kostela v Ryžovišti, byla postavena kaple, kam se opět tento mariánský obraz navrátil a začal v roce 1799 dělat zázraky a kaple se tak stala velmi navštěvovaným poutním místem. Jisté je také, žetím vznikla konkurence dalším zázračným místům, jmenovitě Svatému kopečku u Olomouce, čemuž mělo být zabráněno a nejlépe tím, že z kaple se obraz odstraní a uskutečněné zázraky se vysvětlí přirozenou cestou. Podle ověřených zpráv se zázračný mariánský obraz, v současné době (rok 1910) nachází v katedrále v Olomouci.
Tím ale nekončí historie obrazu naší milé paní Utěšitelky. V prosinci roku 1855 dostal totiž tehdejší farář v Ryžovišti Josef Parnet dopis od faráře Palkowského z Hodovice (Hodovica) v Haliči (Galizien) (Lemberger Kreis / kraj Lvov), ve kterém mu tento sděluje: „V chalupě jednoho sedláka v Hodovici se nachází stará, moly prožraná dřevomalba s nápisem: Marie Utěšitelka, která je uctívána mezi Ryžovištěm a Veveří. Jednoho dne zpozoroval sedlák, že se tento obraz podivuhodně obnovil v barvách. Oznámil to faráři, který mu přikázal, aby to jen mlčky pozoroval. Událost se prozradila a k chalupě sedláka začalo procesí. Na příkaz konzistoře ve Lvově (Lemberg) byl obraz přenesen do farního kostela v Hodovici a postaven v bočním oltáři.“ Dále stojí v dopisu doslovně: „Nyní nastal příliv lidu do kostela dvojnásobný. Přicházela sem vzdělaná a vyšší třída, mezi kterou byli obyvatelé Lvova, následována nižším stavem a sedláky. Baroni, hrabata a knížata přijížděli v kočárech jedno či dvojspřežení. Vozem nebo pěšky, obutí nebo bosí, na nohou nebo po kolenou, proudili lidé nepřetržitě do kostela a zaplavili, bez rozdílu stavu, celou podlahu svými těly, neboť každý chtěl ležet křížem. Bylo nemožné přejít k oltáři, ke zpovědnici nebo kazatelně, tak těsně vedle sebe leželi prosebníci na podlaze kostela.“Odpověď faráře Parneta na tento dopis není známa. Je třeba ještě uvést, že se v těsné blízkosti bývalé kaple objevil pramen, jehož vodě lidé připisují léčivé účinky. V roce 1906 byl tento pramen obnoven a panstvo nad ním postavilo dřevěnou kapličku. Památka na obraz naší milé paní Utěšitelky v lidu přežívá a ještě dnes přicházejí procesí na toto místo, kde se nacházel mariánský, milost skýtající, obraz.
Kopie tohoto obrazu, dosud velmi uctívána, se nachází v Polsku, ve Wroclavi, v kostele Sv. Augustina.