Kafkův svět je místem, kde jednotlivec stojí sám proti neviditelným systémům moci. Je to prostor vnitřního tlaku, neustálého zpochybňování sebe sama a tichého strachu, který nemá jasný původ. Byrokracie, autorita a pravidla zde nejsou pouze vnějšími silami, ale postupně se stávají vnitřní součástí člověka – formují tělo, mysl i samotnou identitu. Kafka zkoumá křehkou hranici mezi vinou a nevinností, svobodou a kontrolou, proměnou a stagnací. Jeho postavy se často ocitají v situacích, kterým plně nerozumějí, přesto jsou nuceny se jim podřídit, přizpůsobit se a vydržet. Právě v tomto napětí vzniká svět, kde absurdita působí znepokojivě známě a realita postupně ztrácí svou jistotu. V naší interpretaci není Kafka pouze literární postavou, ale živou zkušeností vyjádřenou skrze tělo. Pohyb se stává obrazem úzkosti, odporu i touhy po autonomii. Tělo se proměňuje, bojuje, kolabuje a znovu se zvedá – uvězněné mezi poslušností a potřebou vymanit se.
Kafkův vesmír promlouvá k současnosti. Odráží moderního člověka, který se pohybuje v komplexních, neosobních a často zahlcujících systémech. Prostřednictvím tance a fyzického divadla zveme diváky, aby do tohoto světa vstoupili – nikoli jako pozorovatelé, ale jako účastníci, kteří Kafkovy otázky cítí ve vlastním těle. Kafka není příběhem minulosti. Kafka je stav mysli.