Dílo často označované za „bibli Východu“, obdivované Albertem Einsteinem pro jeho filozofickou hloubku a inspirující Gándhího v jeho cestě za vítězstvím bez násilí, je součástí mnohem rozsáhlejšího eposu Mahábhárata. Hovoří k nám symbolickým jazykem o morálce, dharmě a karmě, o cestě k osvobození, ale především o vnitřním boji, který se odehrává v nitru člověka.
Potřebujeme v našich životech nějaký boj či válku? Tváří v tvář utrpení, které přináší, jsme vždy pro mír. Vždyť ti, proti nimž bychom bojovali, jsou také lidé a snad by mohli být i našimi přáteli. Na druhou stranu, pokud však vnímáme tvrdou a do očí bijící nespravedlnost, pokud všechna vyjednávání byla neúspěšná, začínáme pochybovat.
Bhagavadgíta popisuje především okamžiky před samotnou bitvou. Chvíle pochybností, úvah o marnosti a krutosti boje. Každý z nás by patrně prožíval totéž. A jak se tedy hlavní hrdina nakonec rozhodne a čí rady poslechne? A kdo boj vyhraje?
Velká hodnota symbolických textů je v tom, že nám, a to spíše našemu srdci než mysli, dokážou zprostředkovat velké pravdy, takové, které lze těžko vysvětlit přímo, protože se týkají našeho nitra. Lze je však skrýt do příběhu, jehož poselství překoná čas i prostor. Proto je Bhagavadgíta stále aktuální a její schopnost popsat náš vnitřní boj, kterého se my všichni účastníme, je unikátní.
Pojďme se tedy spolu s Ardžunou, hlavním hrdinou příběhu, pokusit odpovědět na otázku, zda bojovat či ne…