Ariadna na Naxu je klidnější a komornější opera
Richarda Strausse. Její původní verzi z roku 1912, zamýšlenou jako dohru k Hofmannsthalově činoherní adaptaci Molièrova Měšťáka šlechticem, později v roce 1916 přepracoval do podoby samostatné opery, v níž je dnes nejčastěji uváděna. Ačkoli to její název nijak nenaznačuje, hlavním tématem
Ariadny na Naxu je
vzájemný despekt, který k sobě chová tzv. „vysoké“ a „nízké“ umění. A kromě toho ovšem také velmi nadčasové buranství těch, kteří se pro zvýšení vlastního nevalného kulturního statusu rozhodnou stát „mecenáši umění“.
Divák Straussovy opery má na výběr – jako při přepínání televizních kanálů chvíli sleduje vážnou operu o opuštěné Ariadně a chvíli zase pokleslou frašku o rozpustilé Zerbinettě. Tak totiž rozhodl movitý pořadatel tohoto bizarního představení – na umění není čas, bude ještě ohňostroj a večeře...