Noční městské výjevy, baladické, opuštěné krajiny, na dřeň oproštěné interiéry, rozměrná květinová zátiší, vzpomínky na staré telefonní automaty poskytují vhled do autorova důvěrného světa, který je divákům tak blízký, jako by v jeho sousedství žili. Antonín Střížek patří k „zakladatelské“ generaci nové vlny malby z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Do širokého povědomí se zapsal obrazy s postavou Karla Hynka Máchy putujícího krajinou, domácích zvířat sledujících kometu, monumentálními zátišími s šicími potřebami či obuví.
Velmi záhy si obsadil oblast, ve které realistický pohled prostupuje jemná absurdita, vtip a nadsázka, obracející znázorňované k dnešku a stvrzující či převracející zvolený význam. Střížkovy obrazy upoutávají silou přímého výtvarného výrazu, osobitým sdělením a soustavným pohledem pod povrch běžného, zdánlivě bezvýznamného. Nově přehodnocují ustálené oblasti výtvarného umění: figurální malbu, krajinu i zátiší. Staly se zdroji obsáhlých smyslových podnětů, které prodlužují jejich život a vkládají do nich svébytný smysl. Jde o svět, který díky obrazům přetrvává, neztrácí se v zapomnění, i když vnější realita, která jej mohla inspirovat, zmizela kdesi v nedohledu. Na Střížkových obrazech zůstává ve stálé přítomnosti.