Adolf Lachman se narodil v roce 1977 v Pardubicích, žije nedaleko Chrudimi v Lánech. Vystudoval pražskou uměleckou školu Václava Hollara, po té Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru klasických malířských technik profesora Zdeňka Berana. Tedy tam, kde šlo o tu nejvyšší iluzi reality. Hyperrealisticky maloval jen zpočátku. Mnohem více je brilantním kreslířem, tuto schopnost z tužkových a propiskových kreseb převádí do digitální podoby. Nástrojem Adolfa Lachmana je počítač, v něm doplňuje a finalizuje barvy, modelaci a textury. Ikonická je jeho práce pro Amanita Design: Samorost 3 a Machinárium. Třetí rozsáhlá hra je ve vývoji. Neobává se využívat možností umělé inteligence. Aktuálně se v kresbách a tiscích soustředí na sérii „dřevnatění“ (i to nejsilnější z dějin civilizace může prorůst stromovou strukturou) a na objekty závodních aut, stíhaček, motorek a trucků v kontaktu s přírodou a jejími zákony. Vystupuje s kapelou Rowná záda, společně s přáteli Zdeňkem Daňkem a Rowanem Kudláčkem. A je členem Sboru pro záchranu hradu Lanšperka, pro jehož kapli vytvořil Křížovou cestu.
Adolf Lachman vytváří alternativní svět, který se trochu podobá tomu našemu. Jsou v něm hrdinové a hrdinské příběhy, zbytky civilizace, továrny, hrady, kostely, hájovna a libozvučná krajina. Je to země přirozeně ekologická, obydlená podivuhodnými bytostmi, v nichž se mísí biologie a industrie. Umělec buduje svou romantickou představu o zodpovědném vesmíru, kde paroboti žijí v souladu s přírodou, a lidé taky, ale jen ti, kdo dokážou k planetě přistupovat s respektem.
Výstava se dotýká tématu městského člověka a jeho vztahu k přírodě. Jak o ní od dětství přemýšlí, jak ji vnímá, obdivuje, sleduje, čím ji civilizace devastuje, tvoří si legendy, pomáhá ji chránit dítě města. Nevíme přesně, co zemi víc prospívá, než to, že by měl být člověk pokornější a svoje činy víc promýšlet a prožívat. Autor si svůj názor na svět vytvářel v Pardubicích, městě vědy, chemie, nebezpečných továren (Explosia, Synthesia), kde se vyrábějí výbušniny. Nekultivované ohrazené prostory těchto fabrik se nepodobají žádnému soudobému parku, což Lachman využil v přemýšlení o vývoji civilizace.