Muzeum hlavního města Prahy připravilo pro návštěvníky ucelenou expozici ve Svatomikulášské městské zvonici, která se věnuje vývoji hlásné služby. Návštěvníci si mohou prohlédnout byt věžníka z období druhé poloviny 18. století, jehož součástí je i černá kuchyně – jediná přístupná v Praze. Na tuto část, otevřenou již v minulém roce, navazuje hlásovna – místo, kde věžník vykonával svou funkci. Interiér hlásovny je zasazen do první poloviny 19. století. Druhý byt věžníka je z roku 1891, kdy byla hlásná funkce zrušena a hlásný se pak staral pouze o věžní hodiny. Součástí expozice je i pohled do barokního kanalizačního systému a za návštěvu určitě stojí i zvonové patro se zvonovou stolicí a zvonem sv. Mikuláše z roku 1576.
Od 60. let 20. století se změnil účel stavby na pozorovatelnu Státní bezpečnosti pro sledování přilehlých ambasád. Tzv. kajka se nachází na samém vrcholu věže a připomíná její zneužití totalitní mocí. Svou roli sehrála i v době Pražského povstání, kdy odtud vojáci wehrmachtu pozorovali barikády v Karmelitské ulici. Státní bezpečnost kajku využívala až do roku 1990.
Svatomikulášská městská zvonice nebyla nikdy součástí
kostela sv. Mikuláše, i když se to na první pohled může zdát. Vždy byla součástí obecního majetku Menšího Města pražského – Malé Strany. Barokní věž sloužila jako požární hláska i jako hodinová věž a byla budována spolu s kostelem sv. Mikuláše. Věž nahradila předešlou gotickou městskou zvonici, byla stavěna od roku 1739 a úplně ukončena v roce 1755.