Kdyby si Karel Huss (1761–1838) mohl vybrat, určitě by zvolil jinou profesi, ale jako
dítě z katovské rodiny si vybírat nemohl. Jistá naděje mu svitla, když
císař Josef II. zrušil trest smrti. Huss dál pochmurnému řemeslu sbohem a začal se věnovat tomu, co jej odedávna bavilo:
botanice a přípravě léčivých nápojů a mastí. Sice si na něj záhy začali stěžovat všichni chebští lékaři a lékarníci, které bývalý popravčí připravil o zákazníky, ale Huss byl konečně spokojený.
Muzeum v katovně a na zámku
Lidé postupně vzali bývalého kata na milost;
v Chebu si získal pověst historika a učence, který vydal ilustrovanou kroniku města a v bývalé katovně založil malé muzeum. Ve dvou malých stísněných místnostech si užaslí návštěvníci mohli prohlížet
vycpaná zvířata, minerály, mušle, staré zbraně, brnění a samozřejmě i to, s čím Huss kdysi pracoval:
mučicí nástroje, provazy z oběšenců a vlastní i zděděné popravčí meče. Mimochodem, jeho muzeum několikrát navštívil při svých pobytech v Karlových Varech a Mariánských Lázních i slavný
německý básník Goethe.
Otázku, jaký osud bude mít milovaná sbírka kuriozit po jeho smrti, pomohla Hussovi vyřešit náhoda. Město o ni zájem nemělo, ale jistý radní se přeptal
zámeckého pána z Kynžvartu – a tím nebyl nikdo jiný než kníže
Clemens Wenzel Lothar Johann Nepomuk (1773–1859), někdejší rakouský
ministr zahraničí a posléze kancléř habsburského domu, dvora a státu. Kníže milostivě souhlasil, a tak se potkali dva sběratelé.
Bomby, vlasy, kosti a kousek babylonské věže
V září 1827 se Huss stal
správcem a kustodem kabinetu kuriozit na zámku Kynžvart, jednoho z prvních
zámeckých muzeí ve střední Evropě – ano, právě toho kabinetu kuriozit, který dodnes mnohé návštěvníky přitahuje víc než okázalý
zámek ve stylu vídeňského klasicismu s rozlehlým parkem,
golfovým hřištěm a dalšími turistickými lákadly.
Hussova sbírka, která na zámek přicestovala o několik měsíců později, byla samozřejmě v knížecích sbírkách pouhou kapkou v moři, ale kapkou velmi vítanou a osvěžující. Dnes nepoznáte, které z několika
tisícovek exponátů původně vlastnil chebský popravčí a které na zámek přivezl některý z Metternichů. Vedle řady
knih a prvotisků,
obrazů,
tapiserií,
miniatur,
plastik,
bust, reliéfů,
dekorativních váz a dalších uměleckých děl se v kabinetu nacházejí předměty velmi neobvyklé a originální.
Na co se tedy můžete
těšit, až se
vypravíte na Kynžvart? Dva sběratelé tu pro vás připravili například
dvě egyptské mumie, kus
cihly z babylonské věže, cestovní hodinky krále Matyáše Korvína, úlomek kamene z jeruzalémského chrámu, turecký
amulet lorda Byrona, kousek
dřeva z lodě římského císaře Tiberia, pramen vlasů Napoleona I., nevybuchlou
bombu z atentátu na císaře Napoleona III.,
hřeben Marie Terezie, tapety z vězení její dcery, francouzské královny
Marie Antoinetty, kosti španělského hrdiny El Cida a jeho ženy, psací stůl, křeslo a
posmrtný otisk pravé ruky spisovatele Alexandra Dumase, jednu z nejstarších fotografií na světě… a tisíce dalších
kuriozit. Mnohdy jsou
neuvěřitelné či lehce morbidní, ale dokonale vykreslují společného koníčka dvou mužů, kteří se tolik lišili, a přesto tolik podobali.