Vodohospodářům ze
Znojemska dělají sucha starosti pravidelně a unikátní pohledy na dno
Vranovské přehrady se tak v posledních letech nabízejí častěji než dřív. Základy
zatopené vesnice Bítov, z níž se několik stovek lidí přestěhovalo do
nově postavené vesnice Bítov nad přehradou, se ale beztak objevují s železnou pravidelností přibližně jednou za deset let.
Starý Bítov: turistická atrakce suchých let
Přehrada na
řece Dyji poblíž
Vranova nad Dyjí je dlouhá asi 30 km a zasahuje až do údolí Želetavky. Právě tam stávala
vesnice Bítov, jejíž základy bývají vidět z
hradu Bítova anebo z mostu přes přehradu, za nímž silnice šplhá ke zřícenině
hradu Cornštejn. Ačkoli se leckde píše, že jedinou stavbou, která nebyla zbouraná před zatopením vesnice, byl zdejší
kostel sv. Václava, není to pravda.
Na starých fotografiích je vedle něj zachyceno i několik zatopených domů, na jednom snímku kolem nich dokonce proplouvá výletní loď. Kostel se ale stal oblíbenou atrakcí a jeho věž nakonec musela z bezpečnostních důvodů odstřelit armáda. Pokud chcete odhalené základy staré vsi vidět na vlastní oči, výlet klidně můžete odložit na zimu, kvůli minimu dešťů a malému přítoku zřejmě starý Bítov zůstane atrakcí pár dalších měsíců až do jarního tání.
Lipno: řeka se vrací k původnímu toku
Letní sucho poznamenává i proslulé jihočeské moře; v horních partiích
přehrady Lipno v okolí
Nové Pece je tak málo vody, že v některých místech proudí jen
původním korytem Vltavy. Tak je tomu i letos, a tak vám podzimní výlet na
Šumavu alespoň symbolicky připomene
několik desítek vesnic, samot, osad, mlýnů a dalších objektů, které zůstaly stát na dně přehrady. Ano, zůstaly stát – před napouštěním vody sice bývalo zvykem pevné stavby na dnech budoucích přehrad zbořit, ale Vltava a tající sníh na Šumavě udělaly plánovanému napouštění rázný škrt přes rozpočet. Jezero se tehdy naplnilo během několika dní, kdy v zátopovém území ještě hodně domů a mostů pevně stálo na svých základech. Co nestačili zbořit lidé, to se dodnes rozpadá na dně. Kdyby voda ustoupila ještě víc, možná byste v údolí pod osadou Pihlov zahlédli i
Srdce Vltavy, půvabnou hříčku přírody, kterou meandrující Vltava vykreslila uprostřed luk.
Novomlýnské nádrže: vesnici připomíná jen kostel na ostrově
Nejviditelnějším kouskem zatopených vesnic v našich přehradách je
kostel sv. Linharta na ostrově ve střední nádrži
Novomlýnských jezer. Dnešní výletníci je znají jako ráj jachtařů, surfařů, milovníků vína a vodních radovánek pod
Pálavou, méně se však mluví o tom, že v osmdesátých letech 20. století pod jejich hladinou zmizely jedinečné a nesmírně rozsáhlé lužní lesy, protkané spoustou kanálů, slepými rameny a tůňkami. Většina starousedlíků ze
zatopené obce Mušov odešla do nedalekých
Pasohlávek,
Pohořelic nebo
Mikulova. Zůstal stát jen románsko-gotický kostelík z přelomu 12. a 13. století. Už dlouho se mluví o jeho zpřístupnění, ale zatím se nic neděje. Škoda, podobné atrakce, jako jsou
kostel na Slanickém ostrově na Oravské přehradě na Slovensku nebo
kostel uprostřed jezera ve slovinském Bledu jsou volně přístupné a zájem o ně je obrovský.
Další vesnice na dnech přehrad
Pod hladinou Brněnské přehrady zmizela vesnice Kníničky; voda se nad ní zavřela v roce 1939, nedaleko vyrostly nové Kníničky, dnes městská čtvrť Brna. Když klesne voda, bývají na svazích dodnes vidět nízké kamenné zídky a zbytky zdí.- Pod hladinou přehrady Hracholusky na Plzeňsku se ukrývají ruiny zaniklých obcí Těchoděly a Dolany, podíváte se k nim ale jedině s potápěčskou výstrojí. Na dně asi v patnáctimetrové hloubce dodnes stojí zbytky bývalých stavení i s torzy starých zemědělských strojů.
- Jedním z nejoblíbenějších míst ponorů na Orlické přehradě je kostel sv. Štěpána v bývalých Těchnicích. Poslední bohoslužba se tu prý konala koncem roku 1957, pak kostel na několik desítek let zmizel. Potápěči jej znovu objevili asi 50–60 metrů pod hladinou díky starým katastrálním mapám a moderním geodetickým přístrojům v roce 2000.
Hluboké kaňonovité údolí Vltavy mezi obcemi Štěchovice a Slapy patřilo k nejkrásnějším místům v Česku. Na voraře a posléze vodáky, kteří zdolávali zrádné peřeje, tu dohlížela socha svatého Jana Nepomuckého. Podle ní se místu začalo říkat Svatojánské proudy, v polovině 20. století ovšem zmizely pod hladinou Štěchovické přehrady. Na stejném místě, kde svatý Jan stával do roku 1954, dnes objevíte sochu Setkání Sv. Jana s andělem od sochaře Petra Váni. Jediný háček spočívá v tom, že se musíte ponořit zhruba čtyřicet metrů pod hladinu.