Vzpomínky na Boženu Němcovou nejen na Starém Bělidle
Božena Němcová je pro mnohé z nás představitelkou dětských traumat školních let, kdy jsme byli nuceni číst
Babičku a jiné, pro nás „trapně dětské“ čtivo. Jenže pak je člověk starší a pochopí, že
Babička je o pozitivním přístupu k životu a navíc se dostane k o něco šťavnatější korespondenci
Němcové (milovala celou řadu mužů a přeci se nikdy nerozvedla) – a hned vidí leccos jinak.
Navštívit místa, kde Němcová strávila
část dětství a která jsou
spjata s řadou dalších českých spisovatelů, je pak výborný zážitek.
Ratibořice jsou neuvěřitelně kouzelným místem, stvořeným pro dokonalý odpočinek od zběsilého tempa okolního světa. Točila se tu Menzelova Babička a všechny „rekvizity“ zde zůstávají už mnohá léta: „
bělidlo“,
zámek „paní kněžny“ Zaháňské nebo
mlýn a mnoho dalších míst, která Němcová důvěrně znala.
Zdatné turisty pozveme na Cestu Boženy Němcové – červeně značenou turistickou trasu z
Náchoda do
České Skalice a přes Červený Kostelec do Chvalkovic. Cestou pěší turisty zavede do
Babiččina údolí, k
Barunčině škole či do
Muzea Boženy Němcové. Trasa měří 40,5 km.
Prima sezóna Josefa Škvoreckého
Pár kilometrů od
Ratibořic je k vidění město
Náchod, kde se narodil a bydlel
Josef Škvorecký. Po absolvování náchodského reálného gymnázia v roce 1943 musel pracovat ve válečném průmyslu v
Náchodě a v
Novém Městě nad Metují jako nekvalifikovaný dělník. Ve volném čase hrál v náchodské jazzové kapele. V roce 1951 získal Josef Škvorecký doktorát filozofie. Roku 1969 emigroval do Kanady, kde na univezitě v Torontu pracoval jako profesor v oboru literatury, divadla a filmu.
Není bez zajímavosti, že celé mládí v podstatě promarodil a děj svých knížek (např. Prima sezóna, Zbabělci), které se v
Náchodě a jeho okolí odehrávají, si kompletně vymyslel. Ovšem
restaurace, kam chodil románový hrdina s kapelou i sám mladý Josef Škvorecký, existuje dodnes. A navíc, její interiér se zachoval z velké části takový, jaký byl na konci války, tedy v době, ve které se odehrává děj knihy Zbabělci. A ve městě lehce najdete i další místa z obou románů, například
náchodskou poštu,
radnici nebo
hotel u Beránka (v románu vinárna u Lva) nebo
gymnázium Aloise Jiráska, kde Škvorecký studoval. Minout nemůžete ani
lavičku Josefa Škvoreckého se spisovatelovou sochou v nadživotní velikosti. Vznikla roku 2014 u kostela sv. Vavřince.
Rodný dům, chata i vila sourozenců Čapkových
Spisovatel
Karel, malíř
Josef a jejich sestra
Helena, dohromady sourozenci Čapkovi: lidé, kteří se svým dílem i osudy zapsali do historie našeho národa. Pokud plánujete výlet na
Královéhradecko, a přemýšlíte, kde vidět něco zajímavého, zkuste navštívit některá místa, která jsou s jejich životy spjatá.
Helena (1886) a
Josef (1887) se narodili v
Hronově,
Karel (1890) přišel na svět v
Malých Svatoňovicích, hornickém a lázeňském městečku pod
Žaltmanem. Najdete tu
sousoší bratří Čapků a
rodný dům Karla Čapka, kde bylo již v roce 1947 otevřeno
Muzeum bratří Čapků. Ve
Svatoňovicích se ovšem Čapkovi dlouho nezdrželi, již půl roku po Karlově narození se stěhovali do
Úpice. Sourozenci vždy rádi vzpomínali na
společné dovolené, výlety a volné dny. Pobývali na různých místech v Čechách a na Moravě, a to i v dobách, kdy Helena již měla rodinu a bratři byli ještě svobodní.
Krkonoše vnímali jako součást rodného kraje a v roce 1921 zavítali na několik týdnů do
Špindlerova Mlýna, kde bydleli v tehdejším
hotelu Savoy.
Jako svatební dar dostali
Karel Čapek a Olga Scheinpflugová k doživotnímu užívání
malebnou vilku ve Staré Strži u
Dobříše. Za Čapkovými sem přijížděli přátelé a známí, vznikla tu díla jako Válka s mloky, Bílá nemoc, Cesta na sever i poslední a nedokončené dílo, Život a dílo skladatele Foltýna.
Plánuje se také otevření
muzea bratří Čapků. Sídlit bude v části vily na
pražských Vinohradech, která během náročné rekonstrukce během několika posledních let získala
původní podobu ze 30. let minulého století. Karel a Josef Čapkovi se sem přestěhovali kolem roku 1924 z bytu na
Kampě. Pod jednou střechou se vlastně skrývají dva domy: Josef Čapek s rodinou žil v levé části (a v podkroví si zřídil malířský ateliér), Karel společně s otcem vpravo.
Smetanova Litomyšl
Kdo by neznal
Bedřicha Smetanu a jeho nádherné fanfáry z opery Libuše, které doprovázejí novoroční projevy prezidenta republiky? Navštívit můžete jeho rodnou
Litomyšl, kde rozhodně stojí za vidění rodný byt slavného skladatele. Byt najdete v pivovaru v areálu
litomyšlského zámku.
V přízemních prostorách
bývalého zámeckého pivovaru, kde se v roce
1824 Bedřich Smetana narodil, je zřízena
expozice, která připomíná dobu skladatelova dětství v
Litomyšli. Představí se vám atmosféra tehdejší
domácnosti Smetanových, rodinný život a s ním související události, ale také ostatní Smetanovy "domovy", tedy
Jindřichův Hradec, Růžkovy Lhotce,
Plzeň,
Praha, švédský Göteborg a
Jabkenice. Stálá expozice je obohacená interaktivními
dětskými doprovodnými programy Proč bychom se netěšili…
a Račte vstoupit. Hravou formou se tak děti blíže seznámí s životem a dílem Bedřicha Smetany.
Fanoušek technického pokroku Antonín Dvořák
Antonín Dvořák se narodil v roce 1841
Nelahozevsi severně od
Prahy. Až dodnes můžete navštívit jeho
rodný dům, kde strávil i své dětství.
Novorenesanční zámeček, rozsáhlý park, Rusalčino jezírko, vila Rusalka i nádherná krajina jsou místa inspirace hudebního skladatele
Antonína Dvořáka nedaleko
Příbrami. Zdejší zámeček si nechal podle návrhu architekta Čeňka Gregora postavit
hrabě Václav Kounic v roce 1878. Hrabě se stal Dvořákovým
švagrem a skladatel byl na zámečku vítaným častým hostem. S Antonínem Dvořákem je úzce spjat i
zámek Sychrov v
Českém ráji. Dvořák se totiž
přátelil s tajemníkem tamního knížete a jezdil jej často na zámek navštěvovat. V Praze –
Novém Městě naleznete v nádherném barokním letohrádku, zvaném Amerika
Muzeum Antonína Dvořáka. Celoročně je zde přístupná expozice a kromě krásné barokní architektury si zde můžete prohlédnout například
Dvořákův psací stůl či jeho klavír.
Kromě toho, že se stal světoznámým hudebním skladatelem, to také byl
fanoušek železnice a milovník lokomotiv i lodí. Svou cestu do Ameriky roku
1892, kde přijal místo ředitele na newyorské konzervatoři a proslavil se svou "Novosvětskou", si užíval – jako jediný z pasažérů
neměl mořskou nemoc a velice detailně se zajímal o loď. Dvořáka doslova
fascinovaly velké stroje. Od dětství rád pozoroval parní lokomotivy a v New Yorku zase navštěvoval přístav s velkými zaoceánskými parníky. Mimo to byl
vášnivým pěstitelem holubů, jeden párek si vyprosil přímo od anglické královny místo honoráře.
Do věže za Bohuslavem Martinů
Kraj Bohuslava Martinů leží v místech, kde se
východní Čechy mění v
západní Moravu. I když od roku 1923 Martinů žil trvale mimo vlast a ve světě se proslavil víc než doma, na
rodné město Poličku a jeho okolí nikdy nezapomněl. Místo rodného domu uvidíte
rodný kostel, protože se jménem Martinů je spojené unikátní, romantické, i když pro život trochu nepraktické místo –
malý byt ve věži poličského kostela sv. Jakuba. Právě tady se
8. prosince 1890 budoucí slavný hudební skladatel narodil.
Jak se žilo rodině Martinů
ve výšce 36 metrů nad zemí? Poznáte to sami, pokud vystoupáte po 192 schodech až na vyhlídkový ochoz kostelní věže. Kromě
fotografií, zachycujících
původní vybavení světničky, si prohlédnete i město Poličku a jeho blízké okolí z ptačí perspektivy. Slavného rodáka připomíná i
Centrum Bohuslava Martinů s řadou
moderních a interaktivních expozic, programů a her.
Adolf Loos a jeho jedinečné vily či byty
Jednoduché a čisté formy, funkčnost a minimalismus, to jsou znaky práce
Adolfa Loose, architekta, provokatéra, a vizionáře, který výrazně ovlivnil moderní architekturu. Architektonická studia zahájil na vídeňské Akademii užitých umění a pokračoval v nich na univerzitě Drážďanech, nejvíc zkušeností ale posbíral během tříletého pobytu v USA. Zatímco v tehdejší Vídni nenašel pro své stavby mnoho pochopení, nadšené obdivovatele našel v modernistickém Československu.
Pro významného průmyslníka a vizionáře
Viktora Bauera, majitele cukrovaru v
Hrušovanech nad Jevišovkou, Loos v letech 1914–1916 navrhl jak průmyslový podnik, tak
vilu, považovanou za vůbec první dům s plochou střechou na našem území. Nejznámější Loosovy realizace však patří
plzeňským interiérům bohatých podnikatelů. Okolo roku 1930 vyrostly v Praze dvě Loosovy vily –
Müllerova vila pro stavebního podnikatele Františka Müllera, spolumajitele stavební firmy Kapsa a Müller, a
Winternitzova vila pro rodinu advokáta Josefa Winternitze. Obě vily jsou přístupné a můžete tak na vlastní oči poznat jednu z Loosových originálních vizí, takzvaný
Raumplan. Jde o princip uspořádání vnitřního prostoru stavby, který narušil horizontální navazování jednotlivých pater.
Nejznámnější český cestovatel Emil Holub a jeho Africké muzeum
Doktor Holub byl člověk vzdělaný, pracovitý, s obrovskými ideály. Jako první zakreslil podrobnou mapu Viktoriiných vodopádů a
jako jediný vytvořil detailní etnografickou studii původních kmenů oblastí jižní Afriky. Emil Holub prožil v Africe celkem jedenáct let. Cílem prvního pobytu bylo objevit prameny Nilu a místa, kam doposud lidská noha nevkročila.
Během let vydal
cestopis a také začal plánovat novou cestu – skutečnou velkou expedici, na rozdíl od té první dobře zajištěnou finančně i materiálně.
Do Afriky se vrátil v letech 1883 až 1886 opět s velmi ambiciózním plánem: projít celý kontinent od Kapského Města až do Egypta. To se do té doby nikomu nepodařilo a nepodařilo se to ani Holubovi, což ovšem nemohlo oslabit jeho triumfální návrat do
Prahy. V následujících letech získal nejrůznější řády a vyznamenání. Z Ameriky přišla nabídka na zřízení Afrického muzea, štědrou dotaci a místo ředitele, Holub si však přál, aby jeho sbírky zůstaly v Čechách.
Národní muzeum ale jeho dary kvůli nedostatku místa odmítlo, a tak se cenný materiál postupně rozmělnil do expozic řady velkých evropských muzeí. Emil Holub nakonec
zemřel v ústraní a chudobě ve věku 55 let, vyčerpán řadou
tropických nemocí. V rodném městě, Holicích, byl na jeho počest postaven
památník Dr. Emila Holuba – Africké muzeum.
Za Alfonsem Muchou znovu do Moravského Krumlova
Evropská výtvarná secese bývá někdy nazývána
Le style Mucha podle malíře, grafika a designéra (1860–1939) původem z moravského města
Ivančice. Jako neznámý umělec českého původu žijící v Paříži dosáhl Mucha okamžité slávy v
prosinci roku 1894, kdy přijal zakázku vytvořit plakát pro nejslavnější
herečku té doby,
Sarah Bernhardt. Mezi lety 1906 a 1910 pobýval Mucha za oceánem, ve
Spojených státech. Tam vyučoval malířské umění a vytvořil
řadu portrétů, kterým dominivaly hlavně dámy z vyšších kruhů. Roku 1921 měl Mucha velkou retrospektivní výstavu v brooklynském muzeu umění. V roce
1902 Mucha vydal svou knihu Documents Décoratifs, která byla jakousi
příručkou pro kreslíře, malíře a řemeslníky, a stala se hlavní
učebnicí secesního ornamentu.
Mucha se
vrátil do Československa v roce
1910 a zasvětil zbytek svého života tvorbě
epické série 20 obrazů zobrazujících mytologii a historii Slovanů,
Slovanské epopeji. O vytvoření těchto velkoformátových obrazů snil Mucha celý život. Svůj sen si splnil, když dílo vytvářel na
zámku Zbiroh. To pak roku
1928 daroval hlavnímu městu své obrazy s podmínku, že pro epopej postaví vlastní galerii. Ovšem ani téměř sto let nestačilo k tomu, aby město
Praha splnilo přání Alfonse Muchy a postavilo pro
epopej důstojné galerijní prostory. Cyklus monumentálních obrazů tak nacházel útočiště na různých místech. Od roku
1963 do roku 2011 byla vystavena na
zámku v Moravském Krumlově, pak se plátna kvůli nevyhovujícím podmínkám přestěhovala do
Prahy (do depozitáře
GHMP), kde zůstala, mimo několika krátkodobějších výstav a zápůjček do letošního května. Během léta 2021 se vrátila zpět na
zámek v Moravském Krumlově, kde
bude vystavena minimálně dalších 5 let.
Po stopách slavného génia Járy Cimrmana
Zvítězil v anketě největší Čech a přece jej nikdo nikdy neviděl. Řeč je o univerzálním fiktivním českém géniovi, Járu Cimrmanovi. Z polozapomenutého génia se během času a hlavně díky badatelům z
Divadla Járy Cimrmana stala hýčkaná celebrita, která plní výstavní sály, získává pamětní desky, sochy a nejrůznější expozice.
První oficiální
muzeum českého génia a dobrodruha bylo otevřeno v létě 2013 v
rekreačním areálu U Čápa v Příchovicích nedaleko
Kořenova v
Jizerských horách. V těsné blízkosti muzea stojí i
Maják Járy Cimrmana, rozhledna postavená podle projektu
Martina Rajniše. Poblíž obecního úřadu obce Sklené na
Vysočině roste
nádherný Cimrmanův kaštan. Hádejte, kdo tu vytrousil kaštan, z něhož strom vyrostl? Kuriózní je i pomník Járy Cimrmana v městském parku v Pečkách, zvětšená kopie Cimrmanovy školní pomůcky nazvaná
Zeměkoule v kostce. A známé je dokonce
místo Cimrmanova skonu. Došlo k němu 21. 5. 1921 pod kopcem Husa na
Kokořínsku.
Další slavní Češi a další zajímavá místa
Kompletní výčet zajímavých míst, které by se daly v souvislosti se slavnými osobnostmi navštívit, by ve skutečnosti vydal minimálně na jednu knihu. Tak alespoň ještě pár tipů na zajímavá místa a zajímavé osobnosti:
Lomikara z úvodu aneb Volfa Maxmiliána Lamingera z Albenreuthu poznáte blíže na zámku Trhanov- Giacomo Casanova – jeho muzeum si prohlédněte od dubna do října na zámku Duchcov,
- František Křižík – český vynálezce a podnikatel se narodil v Plánici u Klatov, jeho domek rozhodně stojí za zhlédnutí
- Modrý pokoj Jaroslava Ježka je udržován ve stoprocentně původním stavu, expozici spravuje Hudebněhistorické oddělení Českého muzea hudby Národního muzea
- že „všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest“ oceníte lépe na výstavě ve Fulneku, která se zabývá životem Jana Amose Komenského
Na bludném balvanu v oboře Hukvaldy sedí bronzová liška Bystrouška, velmi oblíbená místními i turisty. Roztomilá socha je památkou na uvedení opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky, kterou složil v roce 1924- Po stopách Jiráskovy Lucerny se můžete vydat krásnou krajinou u Horšovského Týna. Její tvůrci předkládají "důkazy" o tom, že do míst, kudy stezka prochází, umístil A. Jirásek děj své Lucerny.
- Kdo má rád Klostermannovo vyprávění o staré Šumavě, měl by se vydat na Klostermannovu cestu.
- Bechyňská železnice je dílem známého elektrotechnika a vynálezce Františka Křižíka. Jeho elektrárnu najdete v Písku a v Praze byla nedávno obnovena Křižíkova fontána.