Železniční trať Tábor – Bechyně je nejstarší meziměstskou elektrickou dráhou nejen u nás, ale i ve střední Evropě. Provoz zahájila 21. června roku 1903 a jezdí dodnes.
Na dráze pro bíhají po celé léto víkendové nostalgické jízdy. Na vybraných pravidelných spojích jezdí každou sobotu
historická souprava s Bobinkou (směr Tábor – Bechyně s odjezdem z
Tábora: v 9:05, 11:05, 13:05, v 15:06 a směr Bechyně – Tábor s odjezdem z
Bechyně v 10:01, 12:01, 14:01 a 16:02. Jízdné je účtováno dle běžného tarifu ČD,
jízdní kola se v těchto vlacích nepřepravují. O prázdninových sobotách pojedou po stejné trati také dva páry zvláštních vlaků, na které bude nasazen Křižíkův elektromotorový vůz zvaný
Elinka (M 400.001). Z
Tábora odjíždí v 9:37 a 13:37 hod., na zpáteční jízdu z
Bechyně se
Elinka vydá v 11:23 a 15:35 hodin.
Remíza v Bechyni s modelovým kolejištěm Českých drah v provedení Pavla Kohoutka bude otevřena v tyto dny: 2., 16., 23. a 30. července, poté ještě 13. a 27. srpna 2022. Otvírací doba remízy je 9:00 – 15:30 hodin, vstupné stojí 30 Kč.
Bechyňská železnice Františka Křižíka
Na sklonku 19. století padl verdikt zřídit mezi Táborem a Bechyní železniční dráhu. Zásluhou „českého Edisona“, Františka Křižíka, byla tehdy prosazena její elektrifikace. O pár let později, v roce 1903, tak mohla zahájit svůj provoz vůbec první elektrifikovaná dráha na území celého Rakouska-Uherska.
Nenechte se mýlit, tímto prvenstvím tu technické zajímavosti nekončí. Již na začátku trati v Táboře bylo při budování nejdříve potřeba přemostit řeku a vznikla zde také elektrárna, která dráhu zásobovala proudem. O tom, že Křižíkova elektrická dráha byla opravdu výjimečná, svědčí i fakt, že jí byly povoleny úlevy. A tak tu zatáčky mohou mít menší poloměr a trať vede terénem se sklonem až 35 promile.
A ještě jedna perlička na vás čeká v Bechyni. Sem byla dráha prodloužena až o něco později, v roce 1928, a to díky mostu s poetickým názvem Duha.
Z technického hlediska se dala
Bechyňka přirovnat k malému zázraku.
Železniční vagóny byly osvětlené, vytápěné, vybavené přenosnými telefony a bleskosvody na střechách. Na svoje dílo mohl být
František Křižík právem pyšný a jistě také byl, když řekl: „Výstavbou bechyňské dráhy chtěl jsem dokázat, že český člověk umí tolik, co jiní a někdy i mnohem více“.