Nad skalnatým srázem, pod nímž vedla důležitá komunikace, stával ve 14. století hrad, tvořený palácem, pozorovatelnou nad srázem a hradbou. Od okolní krajiny byl hrad oddělen příkopem a valem, na němž v případě nebezpečí bylo dostatek místa pro obránce konající aktivní obranu hradu.
Hrad se rozkládal na skalnatém ostrohu vysoko nad Teplickým kaňonem na pravém břehu řeky Bečvy na místě dřívějšího
sídliště z mladší doby kamenné. Vznikl koncem 14. století, jeho zakladatelem byl pravděpodobně Hereč Svrč ze Zdounek, od jehož rodového jména je odvozen i název hradu.
Svrčov měl sloužit
k ochraně statků olomouckého biskupa. V roce 1386 jej od Oldřicha z Mydlovar získali páni z Kravař. Od počátku 15. století náležel Kladorubským ze Svrčova. Na konci 15. století jej získali
Pernštejnové a nechali ho zpustnout. Jako pustý se uvádí od roku 1548. Rozsáhlé zříceniny se dochovaly až do poloviny 18. století, kdy byly
rozebrány a použity pro stavbu nového kostela v Hranicích. Zachován zůstal příkop kolem areálu, skromné zbytky hradeb a základní zdi věže.
Z hradiště se otvírá
nádherný výhled na Teplice s Kelčským Javorníkem v pozadí i na část Hranic s výsekem krajiny Moravské brány. Podle pověsti obýval Svrčov v 15. století
bohatý a svobodný rytíř Michal, který se zamiloval do manželky svého souseda, zemana z tvrze v Ústí. Rytíř pozval jednou zemana na lov divočáků, z něhož se jeho společník (a sok) již nevrátil. Vdova se brzy provdala za pána svrčovského hradu. Když se však novomanželé vraceli v kočáře z obřadu, propadla se s nimi zem a oba i s koňmi se zřítili do propasti.
Zbytky hradu Svrčova se nacházejí mezi skalními útvary Svatojánská skála a
Hranickou propastí, naproti
lázním Teplice nad Bečvou, 2 km jižně od Hranic.