Na vrcholu kopce Vítkov na pražském Žižkově se hrdě tyčí socha Jana Žižky na koni, největší jezdecká socha u nás i v Evropě a třetí největší na světě. Monumentální umělecké dílo bylo v Praze na Vítkově odhaleno 14. července 1950, ve výroční den Žižkova zdejšího vítězství.
Statný kůň stojící na všech čtyřech a v jeho sedle vojevůdce Žižka ve středověké kroužkové zbroji, v ruce držící palcát – to je jedna z největších jezdeckých soch světa, stojící na pražském Vítkově. Základní kámen k pomníku podle návrhu sochaře Bohumila Kafky položil prezident T. G. Masaryk roku 1931, ale samotné práce na něm trvaly dlouhých 11 let. Když se však roku 1942 podařilo dokončit sádrový model, byl z obavy před Němci v průběhu druhé světové války rozřezán a jednotlivé díly poschovávány na různých místech. Monumentální umělecké dílo tak bylo v Praze na Vítkově odhaleno 14. července 1950, na 530. výročí vítězství husitů a Pražanů nad přesilou křižáckých vojsk na Vítkově.
Do výšky socha
dosahuje devíti metrů, široká je pět metrů a její
délka 9,6 metru se zhruba rovná dvěma osobním automobilům za sebou. Jen samotný ocas koně měří 4 metry a celkem
socha váží 16 tun. Jako
model koně byl vybrán
ryzák Theseus z
tlumačovského státního hřebčína. Postava jezdce v sobě spojuje
několik typů mužů (mimo jiné zápasníka, architekta i důstojníka), které Bohumil Kafka použil jako předlohu ke své soše. Spolupracoval také s mnoha historiky, kteří pomáhali při sestavování Žižkovy výzbroje.
Podle původního záměru měla být socha Jana Žižky
součástí památníku k uctění českých legionářů a odboje v průběhu první světové války. Památník byl sice dokončen již ve 30. letech, po roce 1948 sloužil jako pohřebiště významných osobností komunistického režimu, v letech 1953 až 1962 zde bylo mauzoleum Klementa Gottwalda. Dnes je zde
expozice Národního muzea věnující se moderním dějiámn s multimediální expozicí.