Muzeum bude z důvodu instalace nových výstav v lednu 2011 pro veřejnost uzavřeno! Otevřeno bude opět od 3.2.2011.
Zahraniční loutky ze sbírkového fondu muzea
Od svého založení shromáždilo muzeum o světovém loutkovém divadelnictví doklady z více než sedmi desítek zemí. Sbírka obsahuje nejen ukázky loutkářství evropského, ale též unikátní předměty stínoherního divadla Indonésie, vietnamského vodního loutkoherectví, lidové marionety s oboustranou řezbou obličeje a ruční loutku sestavenou z náprstkových dílců z Indie, cejlonskou folklorní masku a tyčové figury, čínské prstové i stínoherní loutky a herecké masky japonského divadla Nó i doklady loutkářského umění na africkém kontinentě a v Americe. Nejzajímavější ukázky se představují ve stálé expozici.
Luminiscenční divadlo
Luminiscenční divadlo je československým objevem, jehož autorem je arch. František Tvrdek /narozen 1920/. K pojednání loutek a dekorací se využívá luminiscenčních barev, které jsou osvětleny neviditelným ultrafialovým světlem.
Svět na drátě a na nitích
V řadě světových jazyků je „marioneta“ obecný název pro loutku . V češtině je marionetou míněna loutka zavěšená na drátě nebo na nitích. Zavěšená na drátě byla „královskou“ loutkou kočovných loutkářů 18., 19. i 1. pol. 20.stol. V meziválečném období, v době renesance loutkového divadla u nás, jí pro větší pohyblivost i snahu o co nejvěrnější nápodobu živého herce čeští loutkáři ponechali jen nitě. S výjimkou Divadla Spejbla a Hurvínka marioneta na konci 40.let 20.stol. téměř vymizela z českých profesionálních jevišť. Teprve divadlo DRAK se v pol. 60. let vrací k marionetě na drátě. Tento návrat k „tradici“ ale má už jinou hodnotu inscenační a výpovědní a stává se inspirací pro řadu dalších tvůrců. To zachycuje naše nová expozice v zrcadle ostatních světových loutkářských kultur a jejich tradic.
Svět na prstech jedné i druhé ruky
Maňásky najdeme v historii již dávno před počátkem našeho letopočtu. Znali je mayští panovníci v Jižní Americe, či později středověké dámy a rytířové, publikum alžbětinského divadla i diváci nejen na tržištích, ale i na hradech, zámcích či v měšťanských salonech v Evropě. Zdánlivá jednoduchost a hbitost maňásků byly spolu se schopností karikovat řadu lidských vlastností zárukou jejich diváckého úspěchu. Vždycky totiž dokázali především pobavit a rozesmát. Dlouho bylo maňáskové divadlo považováno za trochu pokleslý žánr. Navzdory tomu ale Punch a Judy v Anglii, Guignol ve Francii, Pulcinella v Itálii, Petruška v Rusku a samozřejmě Kašpárek u nás bavili a baví - s celou další plejádou maňáskových hrdinů, děti i dospělé na celém světě dodnes.