Tvorba Františka Matouška v centru DOX

Podobně jako mnozí domácí a zahraniční umělci jeho generace se Matoušek často dotýká tématu paměti. Činí tak ovšem způsobem, jenž je výrazně osobní a specifický, například volbou materiálu a malířské techniky. Matoušek totiž maluje na džínovinu, tj. na bavlněnou látku zvanou denim, jejíž původ je zakódován v samotném názvu látky (pocházející z Nîmes, tj. de Nîmes). Volba tohoto materiálu v Matouškově případě však neodkazuje ke starším evropským dějinám, ale k nedávné době takzvaného reálného socialismu, tedy k době, kdy Matoušek vyrůstal a kdy džínovina symbolizovala touhu po svobodnějším životě. Matoušek vyvinul pro práci s tímto textilem speciální techniku, spočívající v kombinaci tkané osnovy s akrylovým pigmentem.
Matouškův malířský styl dále spočívá v jeho specifickém přístupu k jednotlivým žánrům, s nimiž pracuje – k portrétu, krajině, městskému exteriéru nebo k intimním interiérovým scénám z rodinného života. Klíčový je zde komplexní způsob, jakým Matoušek používá fotografických a jiných obrazových zdrojů, což je patrné zejména v jeho portrétech. Například v malbě, vycházející ze staré rodinné fotografie, oblékne portrétovanou do džínové bundy; další portrét svým pojetím může připomenout Picassovo modré období, i když nejde o autorův záměr a už vůbec ne o citaci konkrétního díla. Dalo by se říci, že Matoušek zde pracuje metodou ikonografických sendvičů, ale ještě vhodnější metaforou pro popis autorových obrazových postupů jsou procesy paměti spojující kolektivní a individuální zkušenost vždy novým a neopakovatelným způsobem.