Expozice
Muzea pražského vodárenství se nachází
v objektu staré filtrace úpravny vody Podolí v
Praze 4. Hlavní postavou bude historik PVK Kryštof Drnek. Ten okomentuje
sobotní i nedělní prohlídky interiéru i exteriéru vodárny.
V sobotu
5. října se můžete vydat na
komentované prohlídky. Rovněž bude možné
vystoupat na vodárenskou věž, z níž jsou úchvatné výhledy na
Pražský hrad,
Vyšehrad, koryto Vltavy a při dobré viditelnosti i na televizní vysílač
Cukrák.
Prohlídky začínají v 9, 11 a ve 13 hodin, je na ně však třeba se přihlásit předem na webu pvk.cz.
V
neděli 6. října provede pan historik Drnek zájemce okolím
Podolské vodárny. Pohovoří nejen o historii tohoto unikátního technického díla, ale i o vývoji pražského vodárenství. Akce začíná ve
12 hodin. V neděli bude ve strojovně Podolské vodárny promítán film Aires Mateus: Matter in Reverse o díle tohoto světoznámého portugalského architekta. Promítání odstartuje v 16 hodin.
Na všechny akce je nutné se rezervovat, limit na prohlídky je pouze 90 osob. Sraz je vždy před hlavní branou do Podolské vodárny, Podolská 15, Praha 4. Vstup je již tradičně zdarma.
Podolská vodárna slaví 90 let v provozu
Podolská vodárna, dílo architekta Antonína Engela, slaví letos 90 let od uvedení do provozu. Projekt Podolské vodárny byl odpovědí na vzrůstající spotřebu pitné vody v Praze. V roce 1921 proto byla schválena stavba nové vodárny v Podolí na místě původních dvou vodáren z 80. let 19. století – Vinohradské a Pražské. Nový komplex byl navržen jako moderní stavba, která umožnila úpravu říční vody na pitnou prostřednictvím mechanické pískové filtrace. Nová vodárna byla dokončena v roce 1929 a ihned se zapojila do výroby vody pro město, ačkoliv do té doby byla vybudována pouze jedna polovina celého komplexu. Zároveň se stavba okamžitě zařadila mezi monumenty hlavního města, které až do současnosti nemají na světě obdoby.
Filtrační hala je velkorysým prostorem s vysokými klenutými nosnými oblouky a spoustou světla díky četným oknům. Vše doplňují romanticky vyhlížející nádrže na vodu. Avšak prostor je zcela účelový a o jeho kvalitě vypovídá i to, že plochostropé filtrační stanice většinou zreznou do 20let a přijdou o svůj strop. V Podolí se však ničivá vlhkost díky perfektně promyšlené konstrukci dokáže rozptýlit. Stavba je navíc postavena z kvalitního betonu. Kromě modernizace technologií to v podolské úpravně vody vypadá už 90 let pořád stejně. Samotné čištění vody se odehrávalo na třech filtračních stupních – hrubocezech, předfiltrech a konečně na jemném filtru. Již začátkem 30. let se ale ukázalo, že prostá mechanická filtrace pro výrobu pitné vody z Vltavy nestačí, a proto bylo nutné celý systém čištění vody upravit. Vedle prosté pískové filtrace tak byla do vodárny zavedena úprava vody za použití chemických srážedel – koagulace. Pravidelný provoz vodárny byl ukončen po povodních v roce 2002 a nyní slouží jako záložní zdroj.