Sedm záhad a tajemství našich hradů a zámků

Bílá paní Rožmberská

Málokteré strašidlo se proslavilo tak jako Bílá paní, která ochraňovala rody Rožmberků a pánů z Hradce. Po staletí se jako temný noční přízrak zjevovala na rožmberských sídlech a členům rodu zvěstovala blížící se smrt, požáry či přírůstky do rodiny. Naposledy se prý na hradě Rožmberku objevila za druhé světové války, kdy tu měla letní tábor nacistická organizace Svaz německých dívek (Bund Deutscher Mädeln). Při vztyčování vlajky s hákovým křížem se prý na věži Jakobínce objevil bílý hrozící přízrak, jehož si všimla celá řada svědků.

K vyšetřování se dostavilo i gestapo, ale nikdo nic nezjistil – uvnitř Jakobínky totiž neexistovalo schodiště ani žebřík, s jehož pomocí by se případný pachatel mohl na věž dostat. Závěr? Bílá paní nezmizela společně s Rožmberky, ale svůj hrad střeží i nyní.
 

Záhadný poklad na Bečově

Největší poklad v Česku byste našli v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, kde jsou pečlivě uloženy korunovační klenoty. Jedině ty jsou cennější než zlatem, stříbrem a drahými kameny zdobený relikviář svatého Maura, který můžete na vlastní oči vidět na zámku v Bečově nad Teplou.

Po druhé světové válce se na několik desetiletí ztratil: Beaufortové totiž sympatizovali s nacisty a než z Bečova uprchli, zakopali relikviář pod podlahu hradní kaple. Po čtyřiceti letech si chtěli vzácnou památku vyzvednout prostřednictvím amerického obchodníka, který za blíže neurčenou historickou památku nabídl československým úřadům čtvrt milionu dolarů.  Do pátrání po tajemném předmětu se vložila policie a detektivové nakonec památku během několika měsíců našli. Nebýt náhody, byl by relikviář na Bečově ukrytý patrně dodnes.
 

Děsivý hřbitov ve Velharticích

Jen kousek od hradu Velhartice stojí v polích u lesa malý hřbitov a na něm kostel sv. Máří Magdaleny. Říká se, že básníka Karla Jaromíra Erbena inspiroval k sepsání balady Svatební košile, mluví se o prastarých obřadech černé magie a stopách negativní energie. Pavel Kozák v knize Tajemná místa Pošumaví varuje: „Jestliže nemusíte navštívit některý hrob v jihovýchodní části hřbitova, kde jsou za zdí modříny, nikdy tam nechoďte. Tady je zřejmě úsek hřbitovní zdi, kudy umrlec táhnul dívku na hřbitov a kde dvojici zastihlo kohoutí kokrhání.“

Své tajemství má i kostel: v jeho štítě se objevují a zase mizí tmavé skvrny, které při pozornějším pohledu připomínají dívčí tvář. Podle některých připomíná hrdinku Svatební košile, podle jiných děvče, které zahynulo při dopravní nehodě na nedaleké silnici. Pod novou omítkou prý skvrny na čas zmizí, ale pak znovu vystoupí na povrch.
 

Rarášek na Zvíkově vybíjí foťáky

Originální strašidlo mají na hradě Zvíkově: s oblibou vybíjí plně nabité baterie fotoaparátů a mobilů, vymazává paměťové karty a kazí fotky, jen do záběru se nikdy nikomu nedostalo. Škoda, protože mnozí by slavného Zvíkovského raráška rádi viděli na vlastní oči.

Tajemné a mírně poťouchlé strašidlo podle pověstí dřív děsívalo hosty, kteří na Zvíkově nocovali, dnes se tu jen návštěvníkům dělává zničehonic špatně anebo tu mají nepříjemné pocity. Své o tom ví i filmové štáby, kterým rarášek s oblibou komplikuje natáčení; ze skvělé kamery prý během pár vteřin vyrobí nefunkční trosku.
 

Lemberk: zámek, kde se bojí i zvířata

Kdo pláče v prázdných komnatách, proč v zámecké kapli v noci hrají varhany, kdo v noci stěhuje po chodbách těžký nábytek a komu patří šouravé kroky za vašimi zády? Samozřejmě nikdy nikoho nepřistihli, a když se ohlédnete, za vámi nikdo není. Tím vším se proslavil zámek Lemberk.

O jeho ponurou pověst se postaraly především rozmanité zvuky: praskání dřeva, rámus, jako by někdo shazoval těžký nábytek, anebo kroky z horních pater, v nichž však nikdo nebyl – kdyby byl, zapnul by se alarm. Dokonce se tu bojí i zvířata!
 

Co zmizelo pod Zbirohem?

Na zámku Zbiroh strašidlo nepotkáte, ale víte, že pod zámkem je hustá síť chodeb a kobek, kde byli například vězněni čeští páni, později popravení při Staroměstské exekuci?

A že nacisté na konci druhé světové války zabetonovali historickou studnu i vstupy do podzemního labyrintu tak dokonale, že se je dodnes nepodařilo prorazit? Co všechno se za nimi asi schovává?
 

Templářský poklad z Blatné

Založení vodního zámku Blatná provází legenda o templářských rytířích. Utajené podzemní místnosti, podivné sochy a záhadné obrazy byly v takových sídlech běžné, například v jedné ze síní v severním křídle bývala ještě v 18. století nástěnná malba pusté skalnaté krajiny se zástupem templářů a mouřenínem; ten držel svítilnu. Tajemství obrazu prý rozluštil zámecký písař. Vytušil, že mouřenín přivádí rytíře ke skále, v níž je ukrytý poklad, a to v místech, kam dopadá záře svítilny.

V noci se vplížil do síně, tajemnou skrýš otevřel a i s jejím obsahem pak rychle zmizel. Ať už templářský poklad obsahoval cokoliv, tajemství obrazu bylo nenávratně pryč. Nakonec byl přemalován a zmizel podobně jako písař, který dávnou záhadu rozluštil.