Vždy první jarní sobotu v roce se vydávají skupinky lidí za soumraku na významné kopce v okolí, aby v obklopení noční přírody předávaly světelný signál, který se přenese po několika trasách po celé České republice. Letos tato unikátní akce proběhne v sobotu 24. března. Keltský telegraf navazuje na naše keltské předky, kteří si takto předávali zprávy například o hrozícím nebezpečí.

Okouzlily vás
postupně zapalované obří ohně na vrcholcích horských pásem Středozemě, které vzplály ve třetím dílu filmového zpracování Tolkienova Pána prstenů? Právě tak funguje
Keltský telegraf, světelné signály, které se každoročně večer v první jarní sobotu
vysílají z jednoho stanoviště na druhé po dohodnutých trasách napříč krajinou. Se vzpomínkou na dávné obyvatele střední Evropy tak
novodobí Keltové vítají jaro a symbolicky propojují Česko a Slovensko.
Letos se už podeváté
v sobotu se 24. března 2018 na mnoha kopcích setkají příznivci
Keltského telegrafu, aby svým světelným poselstvím navázali na magickou jarní rovnodennost, tedy moment, kdy Slunce vstoupí do znamení Berana a den se stává delší než noc.
Světelných tras bude hned několik, jejich přesné znění však zatím není k dispozici. Avšak možností, jak se zapojit do magického rituálu se nabízí hned několik. Nejjednodušší je vypravit se na
některé ze zavedených míst, kde ohně hoří každý rok – bývá jich přibližně 250.

Mezi
letos potvrzenými místy je
na severu například
Děčínský Sněžník,
Pastevní vrch,
Klíč,
Luž,
Ralsko, hrad
Kumburk, rozhledna
Žaltman, Čertova Skála u Police nad Metují,
pevnost Dobrošov,
Králický Sněžník nebo
Praděd.
Jižním směrem budou ohňové signály vyslány z
Prahy do
Brd a dále k
Březnici, na
Helfenburk u Bavorova, rozhledna
Boubín,
Kleť,
Knížecí stolec, Černé v Pošumaví a do
Vyššího Brodu. Druhou jižní větví bude
Velký Blaník, Jalový vrch u Pacova,
Javořice u Řásna,
Dívčí hrady, hrad
Buchlov,
Velký Lopeník nebo
Velká Javořina. Ohně zahoří i
na západě Čech na
hoře Krudum u
Horního Slavkova, na
Komářím vrchu, Bouřňáku, na hradišti Rubín u Podbořan, na
Vladaři u Žlutic,
Andělské hoře u
Karlových Varů nebo na Svaté Anně u
Chebu.
Mezi oblíbená místa patří také
Říp,
Hazmburk, Milešovka,
Lovoš,
hrad Košťálov nebo
rozhledna Varhošť v
Českém středohoří.
Lákavé ale je i najít si
svůj kopec a zařadit se mezi strážce signálních míst a posvátného ohně, takzvané
čerty. Podrobnou mapu obsazených i volných stanovišť najdete na
internetových stránkách akce.
Proč keltský telegraf zapalují čerti

Pojem „Keltský telegraf“ stvořil Jiří Kuchař, duchovní otec projektu a spojil jej s Kelty,
prvními obyvateli našich zemí, které známe jménem. Proč taky ne? Vždyť podle mezinárodních údajů má 35.6% českých mužů na bílém chromozomu „R1b“ což značí Keltský původ. Pro Kelty i jiné národy byly
hory a kopce posvátným prostorem. Na řadě z nich byly umísťovány svatyně i pohřebiště, které měli své duchovní správce. I proto využívali kopců a na nich
umístěných signálních ohňů pro přenos zpráv i jako výstrahu před hrozícím nebezpečím. „Podpalovači“ ohňů si říkají čerti. Význam tohoto slova je však u Keltů naprosto odlišný od slovanské mytologie.

Všimli jste si někdy,
kolik u nás existuje Čertových hor a vrchů nebo Pekelných kopců? Své jméno neobdržely podle bytostí z pohádek, ale podle keltských „čertů“.
V keltské společnosti byl totiž
čert hodnost. Byla to postava spjatá s ovládáním živlových sil, také s pohřbíváním, ale zejména s ohnivým poselstvím. Tolkien, který to dobře znal, použil tento keltský prvek, ve třetím dílu Pána prstenů. Strážní ohně byly pro přežití Keltů nejdůležitější. Čert je
musel umět zapálit za každého počasí. Když Římané překročili u Basileje Rýn, dozvěděli se to díky ohnivému řetězu Keltové ve Frísku za tři minuty.
Křesťanství se samozřejmě s tímto fenoménem muselo nějak vypořádat, protože
čert byl v keltské společnosti velmi uznávanou postavou, a tak mu přisoudilo prvky ohně a podzemí, protože na vršcích kopců, které byly odlesněné, čerti skutečně
bydleli pod zemí. Podobně jako z posvátných slovanských hájů udělalo pohanské, mnohdy barbarské, a ze slovanských bohyň takřka nevěstky, postihl stejný dehonestující osud i chudáka čerta.